3 C 91/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 12.4.2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 15 678,83 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného nepovoleného debetního zůstatku. K důvodům podané žaloby uvedla, že dne 24.7.2017 (správně 24.4.2017) uzavřela se žalovanou smlouvu o osobním účtu č. [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí jsou Podmínky pro platební karty klientů a Podmínky vedení běžného účtu. Žalovaná čerpala peněžní prostředky výběry z bankomatů či bezhotovostními platbami. Žalovaná se pak zavázala platit ceny za služby poskytované bankou a v případě vzniku nepovoleného debetního zůstatku na účtu též úrok z prodlení ve výši dle oznámení od data vzniku debetu. Jelikož na tomto účtu vznikl nepovolený záporný zůstatek, který žalovaná nevyrovnala ani přes upomínky a výzvy, banka dle obchodních podmínek dne 12.9.2019 od smlouvy odstoupila a účet ke dni 1.11.2019 účet zrušila. Žalovaná byla o těchto skutečnostech vyrozuměna oznámením ze dne 1.11.2019 a vyzvána k úhradě debetního zůstatku ve výši 15 678,83 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou dne 30.3.2021, na kterou nikterak nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 5. Ze žádosti o založení osobního účtu a Oznámení o otevření účtu ze dne 24.4.2017 ve spojení s podpisovým vzorem soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o vedení běžného účtu č. [bankovní účet], ke kterému poskytla žalobkyně žalované platební kartu s bezkontaktní funkcí. Dne 25.4.2017 zároveň žalovaná požádala o službu elektronického bankovnictví a elektronickou komunikaci k uvedenému účtu. 6. Podle obchodních podmínek pro účty platilo, že pro případ podání výpovědi bankou, činí výpovědní lhůta 2 kalendářní měsíce a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu. V průběhu výpovědní doby banka nadále provádí všechny platební příkazy zadané majitelem účtu případně disponentem, pokud majitel účtu nestanoví jinak. Dle čl. 203 dále platilo, že nepřetržitý debetní zůstatek vykazovaný na účtu po dobu delší než 60 dnů je považován za závažné porušení povinnosti ze smlouvy o účtu, resp. rámcové smlouvy ze strany majitele účtu. Banka v tomto případě od smlouvy odstoupí, trvale zablokuje všechny platební prostředky a účet zruší. O zrušení účtu informuje banka majitele účtu písemně. 7. Z historického výpisu a záznamu z evidence splátek ze dne 11.11.2020 vyplývá, že žalobkyně vedla pro žalovanou účet č. [bankovní účet], na kterém žalované vznikl poprvé debetní zůstatek dne 17.6.2019. Dne 1.11.2019 byl účet zrušen a k tomuto dni vykazoval záporný zůstatek ve výši 15 678,83 Kč. 8. Dopisem ze dne 12.9.2019 žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu nepřetržitého debetního zůstatku na účtu odstupuje od smlouvy o účtu č. [bankovní účet] a oznámením ze dne 1.11.2019 dále sdělila žalované, že uvedený účet ke dni 1.11.2019 zrušila a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě debetního zůstatku ve výši 15 678,83 Kč. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 29.3.2021 spolu s podacím archem ze dne 30.3.2021 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě jejího závazku. 10. Na základě obsahu shora uvedených listin pak soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24.7.2017 smlouvu o osobním účtu, na základě které jí zřídila běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu prostředky na účtu neoprávněně přečerpala, přičemž se dostala do záporného zůstatku v konečné výši - 15 678,83 Kč. Banka následně dne 12.9.2019 smlouvu se žalovanou vypověděla a účet ke dni 1.11.2019 zrušila. Oznámením z téhož dne žalovanou o zrušení účtu informovala a zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky. Prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalobkyně opětovně žalovanou dopisem ze dne 30.3.2021 k úhradě debetního zůstatku s upozorněním na možnost vymáhání dluhu soudní cestou, žalovaná však na výzvu nereagovala. 11. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ode dne 1.1.2014, (dále jen„ občanský zákoník“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ustanovení § 2673 odst. 1 a odst. 2 ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu vložení či výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků, k němuž došlo v uplynulém kalendářním měsíci, bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního měsíce. Ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního roku zůstatek peněžních prostředků na účtu. 12. Podle ustanovení § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Na podkladě shora uvedeného soud v dané věci dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a že se žalobkyně domáhala svého nároku po právu. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně platně uzavřela se žalovanou smlouvu o běžném účtu, dle které se jí zavázal zřídit osobní účet. Jelikož žalovaná přečerpala prostředky na tomto účtu, ačkoliv k němu neměla sjednán povolený debet, a stav konta nevyrovnala, banka oprávněně a v souladu s obchodními podmínkami smlouvu vypověděla a účet zrušila. Protože tedy žalovaná, která vůči žalobě ničeho nenamítala a neuvedla žádné skutečnosti na svou obranu, porušila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a žalovanou částku ani přes písemnou výzvu do dnešního dne neuhradila, shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky 15 678,83 Kč touto žalobou za oprávněný. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení z dlužné částky nepovoleného debetu v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po dni zrušení účtu, tedy ode dne 2.11.2019, až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 14. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 2 252 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tzn. žaloba podaná na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.