4 C 227/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne 13. 2. 2021 cestoval dopravním prostředkem metrem linkou A veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní čímž uzavřel smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávek nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaný však na pohledávku ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně požaduje z dlužné jistiny úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne následujícího po splatnosti té které pohledávky do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil, čímž dal najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v samotném návrhu. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný dne 13. 2. 2021 cestoval dopravním prostředkem metrem linkou A veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní. Žalobkyně v 15:03 hodin provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] [variabilní symbol] ze dne 13. 2. 2021, tarif PID). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný měl možnost zaplatit přirážku na místě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 800 Kč (viz informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 14. 4. 2021 (viz výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2021, potvrzení o odeslání písemnosti). Vzhledem k tomu, že žalovaný pohledávku ani přes výzvu neuhradil, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to ode dne následujícího po splatnosti té které přirážky a jízdného až do zaplacení. 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., zákon o drahách, stanoví podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, přepravní řády. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách je cestující povinen se při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Podle čl. 8 odst. 4 věta první smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy, zaplatí cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem jízdné a přirážku 1 500 Kč; při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, popřípadě v doplatkové pokladně subjektu, který na základě pověření provedl přepravní kontrolu, nejdříve následující pracovní den od 12.30 hod., nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižuje na 800 Kč. 8. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o přepravě podle § 2550 o. z. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti té které přirážky a jízdného až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměna za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t.; dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).