10 C 350/2022-36 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšího soudu 2. 6. 2022 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 26 089 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 29. 8. 2020 způsobila dopravní nehodu při které bylo poškozeno vozidlo zn. TOYOTA Proace Verso, [registrační značka], jehož vlastníkem je [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]. Škoda vznikla tím, že žalovaná řídila neregistrované vozidlo zn. [příjmení] [jméno], [VIN kód], uvedeného dne a v 9:00 hod. v ulici [ulice] v katastru [anonymizováno] [obec] nedodržela bezpečnou vzdálenost za vozidlem zn. TOYOTA Proace Verso, do kterého zezadu narazila. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla v době nehody uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uhradila za ni žalobkyně v návaznosti na šetření pověřeného partnera ([právnická osoba] s.r.o.), a to z Garančního fondu dne 19.12.2020 poškozené společnosti k rukám opravce ([právnická osoba] Car s.r.o.) škodu ve výši 75 847 Kč sestávající se ze škody na vozidle ve výši 68 224 Kč a nákladů na zapůjčení náhradního vozidla ve výši 7 623 Kč. Dále žalobkyně uhradila dne 5. 1. 2021 pověřenému partnerovi ([právnická osoba] s.r.o.) smluvní odměnu za provedení likvidace škodní události ve výši 2 420 Kč představující náklady spojené s vyřízením případu. Celkem tak žalobkyně v souvislosti s likvidací škodní události vyplatila částku 78 267 Kč. S ohledem na ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. požadovala žalobkyně po žalované 1/3 takto vzniklé škody, která činí 26 089 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, přestože byla o zaplacení upomenuta. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 10. 10. 2022, a předvolání k dalšímu jednání dne 31. 10. 2022. Žalovaná se z obou jednání omluvila, a na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud proto jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. 4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Žalovaná způsobila dne 29. 8. 2020 vozidlem bez [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód], škodu ve výši 68 224 Kč na vozidle TOYOTA Proace Verso, [registrační značka], jehož vlastníkem je [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (viz Záznam o dopravní nehodě s fotodokumentací, faktura [číslo] ze dne 30. 11. 2020, zápis o poškození vozidla a zápis o prohlídce a stanovení výše skutečné škody). Dále vznikla poškozené [právnická osoba] s.r.o. škoda ve výši 7 623 Kč v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla po dobu 7 dnů (viz faktura [číslo] spolu s předávacím protokolem a stanovení výše skutečné škody). Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla v době nehody uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uhradila za žalovanou škodu žalobkyně. Vozidlo opravovala [právnická osoba] [příjmení] s.r.o., sídlem [adresa], [IČO], které žalobkyně uhradila tuto částku dne 10. 12. 2020 (viz faktura [číslo] přehled detailů transakce pro závazek [číslo] a doklad o platbě z uvedeného dne). V souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla pak žalobkyně v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila částku 7 623 Kč [právnická osoba] [příjmení] s.r.o. dne 10. 12. 2020 (viz detaily transakce pro závazek [číslo] a doklad o platbě z uvedeného dne). Vzhledem k tomu, že žalobkyně uzavřela smlouvu se [právnická osoba] s.r.o. mandátní smlouvu o spolupráci při likvidaci škodních událostí ze dne 20. 12. 2012 ve znění dodatku ze dne 18. 1. 2016, na základě které uhradila uvedené společnosti částku 2 420 Kč včetně DPH jako odměnu za zpracování případu, dne 4. 11. 2020 poplatek ve výši 2 420 Kč představující náhradu spojenou s vyřízením případu (viz prohlášení o výši odměny za likvidaci škodních událostí ze dne 17. ledna 2017, detaily transakce pro závazek [číslo] a doklad o platbě z uvedeného dne). 5. Přípisem ze dne 23. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení náhrady e výši 26 089 Kč (tedy 1/3 toho, co žalobkyně uhradila za žalovanou) a, a stanovila jí lhůtu k plnění do 22. 2. 2021 (viz tento přípis). Žalovaná dlužnou pohledávku neuhradila ani na základě písemné výzvy k úhradě ze dne 30. 3. 2022, která jí byla odeslána dne 31. 3. 2022 (viz výzva ze dne 30. 3. 2022 a podací arch) a doručena 5. 4. 2022 (viz záznam o sledování zásilek). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů. 7. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, poskytuje Kancelář z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. 8. Podle ustanovení § 24 odst. 9 téhož zákona pak výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b. 9. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalovaná způsobila dopravní nehodu, při které vznikla škoda v celkové výš 78 267 Kč. Žalovaná však neměla uzavřenou pojistnou smlouvu o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv k tomu byla ze zákona povinna. Vzhledem k tomu, že tuto škodu a náklady s ní vzniklé byla povinna platit žalobkyně, vznikl jí nárok na náhradu 1/3 takto vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaná požadovanou dlužnou částku dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého závazku a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 o.z. vedle práva na zaplacení dlužné částky ve výši 26 089 Kč právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od 23. 2. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 1 044 Kč, dále paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně zpočátku nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud proto žalobkyni přiznal paušální náhradu za dva úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), tj. za výzvu žalované k plnění a sepis žaloby paušální náhradu vždy ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky, tedy náhradu ve výši 600 Kč. Dále náklady žalobkyně představují náklady právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 2 180 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; (převzetí a příprava žaloby, 2x účast na jednání), to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 1 688,40 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 772,40 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.