10 C 99/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.10.2021 domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 4 560 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 7.10.2020 použil ke své přepravě dráhu - linku [číslo], dne 22.9.2020 trolejbus - linku [číslo] a dne 28.9.2020 trolejbus – linku [číslo], tj. vozidla městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní. Ze strany žalobkyně byly pověřenými osobami provedeny přepravní kontroly žalovaného, při kterých se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit třikrát jízdné ve výši 20 Kč a třikrát přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaný však na pohledávku v celkové výši 4 560 Kč ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto požadovala z dlužné jistiny úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti té které pohledávky až do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě nevyjádřili a dali tak najevo, že nemají k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný dne 7.10.2020 v 18:57 hod. cestoval dráhou – linkou [číslo], dále dne 22.9.2020 v 10:57 hod. a dne 28.9.2020 ve 12:01 hod. trolejbusem – linkou [číslo], tedy dopravními prostředky městské hromadné dopravy provozovanými žalobkyní. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal ani v jednom případě platným jízdním dokladem, o čemž byly sepsány Záznamy o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] [číslo] (viz Záznamy o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 7.10.2020, [číslo] ze dne 22.9.2020 a [číslo] ze dne 28.9.2020). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit třikrát jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému vždy ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný měl možnost zaplatit přirážku na místě ve snížené výši 500 Kč nebo do 15. kalendářních dnů ve snížené výši 1 000 Kč v doplatkové pokladně nebo převodem na účet (viz Výňatek ze Smluvních přepravních podmínek nabývajících účinnosti od 1. 12. 2018). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu výzvou ze dne 19.8.2021 (viz Předžalobní výzva k plnění ze dne 19.8.2021). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 9. Podle § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. 10. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách a § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 11. Výše přirážky ve smyslu § 37 odst. 6 zákona o drahách a § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě je upravena ve Smluvních přepravních podmínkách nabývajících účinnost od 1. 12. 2018 v článku 4 a činí 1 500 Kč. 12. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni třikrát jízdné ve výši 20 Kč a třikrát přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v celkové výši 4 560 Kč dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal vždy ode dne následujícího po splatnosti přirážky až do zaplacení. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Žalobkyně je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovanému k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč. 14. Třídenní lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.