12 C 17/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 043,35 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, dne 16. 11. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 10. 5. 2019. Na základě podepsané Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit finanční částku v celkové výši 16 000 Kč spolu s příslušenstvím do 17. 5. 2019. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1%, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni 28. 8. 2020, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením ze dne 8. 9. 2020. Ke dni postoupení činila výše dlužné částky 20 833 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 13 823 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 6 910 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 12. 4. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že její souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 16. 11. 2018 uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] v dodatku ze dne 10. 5. 2019, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč. V rámci Smlouvy bylo sjednáno, že celkovou splatnou částku ve výši 16 000 Kč žalovaná uhradí jednorázově do 17. 5. 2019. Finanční prostředky byly žalované poukázány na její osobní bankovní účet č. [bankovní účet] (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 11. 2018 a ze dne 10. 5. 2019, výpisy z účtu České spořitelny [číslo] Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2016 [číslo])). Jelikož žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně společně s jistinou i smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 11. 2018 a ze dne 10. 5. 2019). Pohledávka za žalovanou byla následně, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni 28. 8. 2020, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne 8. 9. 2020 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, Potvrzení o přijetí platby ze dne 1. 9. 2020, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 9. 9. 2020). Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátila, vyzvala žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 15. 4. 2021). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku shora, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně v , souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, s žalovanou platně uzavřely Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit jednorázově do 17. 5. 2019. Žalovaná však svému závazku ze Smlouvy nedostála, neboť věřiteli jeho pohledávku dosud zcela neuhradila a je tedy se splněním své smluvní povinnosti v prodlení. Soud hodnotil nárok žalobkyně, jakožto právní nástupkyně původní věřitelky, na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020 na zaplacení dlužné částky 20 833 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 13 823 Kč, částky ve výši 100 Kč, představující neuhrazenou paušální náhradu nákladů za upomínání a smluvní pokuty ve výši 6 910 Kč se sazbou 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky. Výše smluvní pokuty pak v tomto konkrétním případě nikterak neodporuje dobrým mravům a lze ji hodnotit jako přiměřenou zajišťovanému závazku, za zcela oprávněný. Žalovaná pak zůstala v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnila. Žalobkyně tak má podle ust. § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné jistiny i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 073 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši