12 C 23/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný dne 16. 7. 2021 použil ke své přepravě dopravní prostředek městské hromadné dopravy – autobus linky 118, provozované žalobkyní, přičemž se na výzvu jí pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Na základě této skutečnosti vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni za použití dopravního prostředku provozovaného žalobkyní bez platného jízdního dokladu přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a neuhrazené jízdné ve výši 24 Kč. Jelikož žalovaný celkovou dlužnou částku ve výši 1 524 Kč doposud neuhradil, nárokuje žalobkyně vedle této jistiny též zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po přepravní kontrole, tj. od 17. 7. 2021 do zaplacení, když splatnost pohledávky nastává v den provedení přepravní kontroly. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný dne 16. 7. 2021 použil ke své přepravě autobus linky 118 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole v 15:24 hodin, ve stanici Na Strži, se žalovaný na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 16. 7. 2021, Tarif PID). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (viz Informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 1 524 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 16. 9. 2021 (viz Výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 16. 9. 2021, Potvrzení o odeslání písemnosti ze dne 16. 9. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny rovněž i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 17. 7. 2021 do zaplacení. 6. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v tehdy účinném znění, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaný dne 16. 7. 2021 uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku, když žalovaný použil ke své přepravě dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy provozovaný žalobkyní. Při přepravní kontrole se však žalovaný pověřené osobě žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem, na základě čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč včetně jízdného ve výši 24 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve výši 1 524 Kč dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti přirážky, tj. od 17. 7. 2021 až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).