12 C 283/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 14 790,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že na základě Smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2019 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), žalovanému peněžní prostředky do limitu 70 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ani přes upomínání právní předchůdkyně žalobkyně ze strany žalovaného řádně a včas splácen, stal se celý dluh splatným ke dni 1. 9. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 1. 9. 2021. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021, s účinností ke dni 1. 11. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem odeslaným dne 18. 11. 2021. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku ve výši 15 132,02 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru ve výši 12 515,42 Kč, úroku z úvěru ve výši 174,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 341,70 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, a to výzvou odeslanou dne 12. 1. 2022. Žalovaný však na dluh v celkové výši 14 790,32 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 690,32 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč, ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 4. 2019 Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 28 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 051 Kč, vždy v 20. den každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná ke dni 20. 5. 2019 a poslední ve výši 2 048 Kč do 20. 8. 2021. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 16,40 % ročně. Splátky byly žalovanému strhávány inkasem z účtu č. [bankovní účet] (viz Smlouva o úvěru ze dne 30. 4. 2019, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]). Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas (viz platební bilance). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, úvěr byl ke dni 1. 9. 2021, v souladu se Smlouvou, zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 4. 9. 2021. Žalovaný byl zároveň informován o celkové výši dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila 14 777 Kč (viz Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 4. 9. 2021, bod 8.2 písm. b) Smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2019). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021, s účinností od 1. 11. 2021, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 16. 11. 2021 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, Dohoda o úplatě ze dne 29. 10. 2021, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 18. 11. 2021). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 12. 1. 2022). Dlužná částka ve výši 14 790,32 Kč je tvořena jistinou ve výši úvěru ve výši 12 690,32 Kč a poplatků v celkové výši 2 100 Kč (viz platební bilance, [právnická osoba], pro bankovní obchody). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že účastníci v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku platně uzavřeli Smlouvu o úvěru ze dne 30. 4. 2019, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky uhradit v pravidelných měsíčních splátkách inkasem ze svého účtu. Žalovaný porušil své povinnosti, když splátky úvěru řádně nehradil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně má tak právo na zaplacení dlužné částky ve výši 14 790,32 Kč. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má kromě uhrazení částky ve výši 14 790,32 Kč podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).