12 C 7/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná dne 28. 7. 2021 použila ke své přepravě dopravní prostředek městské hromadné dopravy provozované žalobkyní – tramvaj linky 26, přičemž se na výzvu jí pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Na základě těchto skutečností vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni za každé použití dopravního prostředku provozovaného žalobkyní bez platného jízdního dokladu jízdně ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaná celkovou dlužnou částku ve výši 1 524 Kč doposud neuhradila, nárokuje žalobkyně vedle této jistiny též zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po přepravní kontrole do zaplacení, tj. ode dne 29. 7. 2021, když splatnost pohledávky nastává v den provedení přepravní kontroly. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaná dne 28. 7. 2021 použila ke své přepravě tramvaj linky 26 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole v 11:43 hodin, ve stanici Hradčanská, se žalovaná na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 28. 7. 2021, Tarif PID). Žalované tak vznikla povinnost zaplatit kromě jízdného ve výši 24 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (viz Informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 16. 9. 2021 (viz Výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 16. 9. 2021, Potvrzení o odeslání písemnosti ze dne 16. 9. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná na dluh ničeho neuhradila, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny rovněž i zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00% ročně, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. ode dne 29. 7. 2021, do zaplacení. 6. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v tehdy účinném znění, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d)), a na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaná dne 28. 7. 2021 uzavřely konkludentně smlouvu o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku, když žalovaná použila ke své přepravě dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy provozovaný žalobkyní. Při přepravní kontrole se však pověřené osobě žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem, na základě čehož jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku v celkové výši 1 524 Kč dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti přirážky a jízdného, tj. ode dne 29. 7. 2021 až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).