12 C 75/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 069 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný dne 2. 2. 2021 cestoval dopravním prostředkem provozovaným společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), čímž uzavřel smlouvu o přepravě osob. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společností [právnická osoba], byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 69 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč v každém případě. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Shora uvedená pohledávka v celkové výši 1 069 Kč včetně příslušenství byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena dne 3. 8. 2021 žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou pohledávku ničeho neuhradil, byl dne 11. 8. 2021 předžalobně vyzván k úhradě dlužné částky. Avšak i přes tuto výzvu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný se při přepravě vlakem [číslo] provozovaného společností [právnická osoba], směr [obec] dne 2. 2. 2021, v rámci provedené přepravní kontroly v 23:55 hodin, na výzvu neprokázal jízdním dokladem a bylo mu tak v souladu se smluvními přepravními podmínkami [právnická osoba] vyměřeno jízdné ve výši 69 Kč a dále mu vznikla povinnost uhradit společnosti [právnická osoba] i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, kdy uvedené částky na místě neuhradil (viz Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 2. 2. 2021, Oznámení o závadách ze dne 3. 2. 2021, Tarif Českých drah, SPPO). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena dne 3. 8. 2021 žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 8. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 11. 8. 2021). Žalovaný ničeho na shora uvedenou částku neuhradil, proto byl dne 9. 8. 2021 předžalobně upomenut (viz Výzva k zaplacení – předžalobní upomínka k zaplacení dluhu ze dne 9. 8. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 11. 8. 2021). 6. Věc byla posouzena podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ O.Z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dále podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b, c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a ustanovení § 3 odst. 1 a § 7 odst. 5 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v souladu s tarifem a smluvními přepravními podmínkami společnosti [právnická osoba]. Dle ust. § 1879 O.Z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Ve smyslu ustanovení § 1970 O.Z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že je tedy třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil dne 2. 2. 2021 dopravní prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], aniž by se na výzvu prokázal jízdním dokladem, a proto mu bylo v rámci provedené přepravní kontroly v souladu s právními předpisy vyměřeno jízdné ve výši 69 Kč a přirážka ke každému jízdnému ve výši 1 000 Kč, kdy uvedenou částku v celkové výši 1 069 Kč však nezaplatil. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z ust. § 1879 O.Z., když předmětná pohledávka, včetně jejího příslušenství, byla na něho postoupena. Soud shledal nárok žalobkyně, na zaplacení dlužné částky touto žalobou uplatněné, zcela po právu a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud shledal žalobu důvodnou i v části, kde se žalobkyně domáhala přisouzení příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je v prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 069 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně, jakožto advokátka, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).