18 C 134/2022-34 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 821,53 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 6.12.2017 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční službu, spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky poskytnutými právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 100 000 Kč, když žalovaný měl oproti tomu zejména povinnost řádně hradit měsíční splátky. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši 2 720 Kč. Žalovaný načerpal finanční prostředky dne 15.12.2017. Jelikož však žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 30.4.2020 zesplatnila. S účinností ke dni 14.5.2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 27.5.2020. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil na dluh částku 52 500 Kč, která byla započtena v celé výši na úhradu dlužné jistiny. Žalovanou částku ve výši 3 821,53 Kč tak tvoří zbytek neuhrazené jistiny ve výši 2 169,71 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 606,52 Kč, poplatky ve výši 650 Kč, smluvní pokuta ve výši 206,30 Kč a pojistné ve výši 189 Kč. Jelikož žalovaný na zbývající dluh ničeho neuhradil, byla mu žalobkyní zaslána předžalobní upomínka, nicméně ani posléze na dluh ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že její souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným 15.12.2017 Smlouvu o klasickém spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázala vrátit v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 720 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17.1.2018 (viz Žádost o klasický spotřebitelský úvěr/ Smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15.12.2017). Žalovaný načerpal finanční prostředky dne 18.12.2017, nicméně na poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil (viz platební bilance žalované [číslo]). Jelikož žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně, právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 30.4.2020 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne 27.5.2020 a zároveň byl informován o výši postoupeného dluhu 58 571,53 Kč (tvořeného jistinou 56969,71 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni zesplatnění 606,52 Kč, poplatky za odeslání upomínek 600 Kč, smluvní pokuty 206,30 Kč a neuhrazeného pojistného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 189 Kč) (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14.5.2020, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27.5.2020 a předžalobní výzva ze dne 27.5.2020). 6. Žalovaný následně dle tvrzení žalobkyně po postoupení pohledávky uhradil částku 52 500 Kč, když poslední splátku uhradil dne 24.10.2021. Následně již na zbývající dluh ničeho neuhradil. Dlužná částka ve výši 3 821,53 Kč tak tvoří zbytek neuhrazené jistiny ve výši 2 169,71 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 606,52 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 206,30 Kč a pojistné ve výši 189 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit částku 50 Kč představující náklady spojené s upomínáním žalovaného přímo žalobkyní, a to za zaslání předžalobní výzvy a vyčíslení závazku ze dne 27.5.2020 (viz. předžalobní výzva a podací arch ze dne 27.5.2020). 7. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku shora, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 10. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený úvěrovou smlouvou. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně platně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, dle které žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však úvěr neuhradil, tudíž byl úvěr ke dni 30.4.2020 zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.5.2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku po postoupení pohledávky hradil ve splátkách, poslední splátku však uhradil ke dni 24.10.2021 a a i nadále dluží 3 821,53 Kč. Žalovaný je v důsledku shora uvedeného v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ode dne postoupení zesplatněného dluhu. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na