18 C 155/2021-165 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2021 ve znění změny žalobního návrhu připuštěného při jednání soudu dne 11. 1. 2022 domáhal a) určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce doručeného mu dopisem žalované ze dne 19. 3. 2021 a určení, že jeho pracovní poměr trvá; b) úhrady nedoplatku mzdy za měsíc únor, březen a duben 2021 v celkové výši 22 190 Kč; c) úhrady náhrady mzdy za období od 20. 3. 2021 do právní moci rozsudku jako nároku z neplatného rozvázání pracovního poměru; d) úhrady cestovních náhrad za práci konanou přesčas v období od 26.10.2017 do 9.4.2021. O žalobě v rozsahu písm. a) a c) bylo rozhodnuto částečným rozsudkem zdejšího soudu čj. 18 C 155/2021-95 ze dne 11.1.2022, tak že žaloba byla zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 22.2.2022 (odvolání žalovaného bylo Usnesením Krajského soudu v Praze čj. 23 Co 73/2022-146 ze dne 29.4.2022 odmítnuto). Řízení o návrhu pod písm. d) bylo usnesením zdejšího soudu čj. 18 C 155/2021 – 151 ze dne 3.6.2022 odmítnuto, neboť žalobce neodstranil vady podání, které bránily jeho projednání. Usnesení nabylo právní moci dne 15.7.2022. Shora uvedeným rozhodnutím pak soud rozhodoval o nároku žalovaného uvedeného pod písm. b). K tomu žalobce uvedl, že byl u žalované zaměstnán, vykonával pro ni práci, čímž mu vznikl nárok na výplatu mzdy. Za měsíc únor ve výši 20 155 Kč, za měsíc březen ve výši 1 200 Kč a za měsíc duben ve výši 835 Kč. Uvedl, že obdržel výplatní pásky s vyúčtováním mzdy, avšak žalovaná mu mzdu v řádném výplatním termínu nezaslala. Měl za to, že když s ním žalovaná rozvázala pracovní poměr (byť z pohledu žalobce neplatně), byla povinna mu mzdu, na níž mu vznikl nárok zaslat na jeho adresu. 2. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že žalobci vznikl jím tvrzený nárok na výplatu mzdy, avšak že s její výplatnou není v prodlení, neboť žalobce si mzdu přebíral v hotovosti na mzdové pokladně žalované, mzda pro něj byla ve výplatních termínech připravena, avšak žalobce si ji nevyzvedl ani ve výplatním termínu, ani později, ač byl jak u soudu tak přípisem opakovaně informován, že mzda je pro něj připravena. Rovněž žalované nesdělil žádné jiné instrukce k její výplatě, když sám porušil ujednání obsažené v pracovní smlouvě, kdy se zavázal žalované sdělit číslo účtu, na nějž mu má být mzda vyplácena. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl, neboť žalovaná svoji povinnost k úhradě mzdy neporušila a není v prodlení s její úhradou. 3. Předmětná část žaloby byla ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. projednána v nepřítomnosti žalobce, který se k jednání konanému dne 1.9.2022 nedostavil, ač k němu byl řádně obeslán, předvolání k soudu mu bylo doručeno dne 4.8.2022. 4. Z vyúčtování mzdy žalobce má soud za prokázané, že žalobci vznikl nárok na výplatu mzdy za měsíc únor ve výši 20 155 Kč, za měsíc březen ve výši 1 200 Kč a za měsíc duben ve výši 835 Kč. 5. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 26.10.2017 má soud za prokázané, že mzda měla být žalovanému vyplácena na jeho peněžní účet u českého bankovního ústavu, přičemž žalobce se zavázal oznámit číslo účtu neprodleně po podpisu pracovní smlouvy. Výplatní termín nebyl v pracovní smlouvě stanoven. 6. Z prohlášení žalované ve spojení s výplatním sáčkem žalované vedeným pro žalobce pro rok 2021 má soud za prokázané, že žalobce žalované nesdělil, po dobu trvání svého pracovního poměru u žalované, číslo svého účtu a nechal si mzdu vyplácet v hotovosti na pracovišti. Mzdu za měsíc leden 2021 ve výši 21 869 Kč si žalobce převzal a její převzetí stvrdil na výplatním sáčku svým podpisem. Za měsíce únor až duben 2021 je na výplatním sáčku vyplněna částka čisté mzdy, které měla být žalobci vyplacena (shodná s částkou na vyúčtování mzdy) s poznámkou datovanou posledním pracovním dnem v měsíci následujícím po měsíci, za nějž vznikl nárok na mzdu, že částka byla přijata zpět do pokladny. Soud tak má za prokázané, že mzda byla pro žalobce připravena k výplatě v řádném výplatním termínu, a to v hotovosti na pracovišti, a že si ji žalobce v řádném výplatním termínu na pracovišti nevyzvedl. Z otisku části hlavní knihy má soud za prokázané, že žalovaná i nadále eviduje svůj závazek k výplatě mzdy žalovanému. 7. Z prohlášení žalované u soudního jednání dne 11.1.2022 a z přípisu žalované adresovaného žalobci ze dne 24.1.2022 má soud za prokázané, že žalovaná informovala žalobce o tom, že i nadále je pro něj mzda připravena k výplatě a jaké kroky je třeba učinit k tomu, aby mu byla vyplacena. 8. Na základě provedeného dokazovaní má soud za prokázaný skutkový stav, dle něhož žalobci vznikl nárok na výplatu mzdy za období únor až duben 2020 v celkové výši 22 190 Kč. Dále, že mezi účastníky byl sjednán způsob výplaty mzdy na bankovní účet žalobce, avšak žalobce číslo svého účtu žalované nesdělil a mzdu si nechal vyplácet na pracovišti v hotovosti. Rovněž má soud za prokázané, že žalovaná i nadále eviduje závazek vůči žalobci na výplatu mzdy, avšak žalobce si výplatu v řádném výplatním termínu nevyzvedl a ani neučinil jiné kroky k jejímu převztetí. 9. Po právní stránce soud věc hodnotil podle ustanovení § 141 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dle něhož mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 10. Podle § 142 odst. 3 zákoníku práce se mzda nebo plat vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty nebo není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty. 11. Na základě provedeného řízení soud uzavřel, že ač není pochyb o tom, že žalobci vznikl nárok na jím uváděnou mzdu, není žalovaná v prodlení s její úhradou, a tedy není možné se domáhat splnění její povinnosti před soudem. Mezi účastníky byl sice sjednán jiný způsob výplaty mzdy než na pracovišti, a to na účet žalovaného, avšak žalobce nesdělil žalované číslo účtu, na nějž požaduje zasílání své mzdy, a dohoda tak z důvodů stojících na straně žalobce nebyla naplněna. Nebylo-li tak možné vycházet z dohody účastníků, nastupuje zákonná úprava, dle níž je mzda vyplácena v pracovní době na pracovišti. Žalovaná v řízení prokázala, že mzda byla pro žalobce ve výplatním termínu na pracovišti připravena, tedy, že splnila svoji zákonnou povinnost. 12. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že žalobce je v prodlení s převzetím plnění ve smyslu ustanovení § 1975 zákona č. 89/20212 Sb., občanský zákoník, dle něhož je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. 13. Soud neshledal, že by se žalovaný mohl dovolat zákonné úpravy vědy druhé odst. 3 ustanovení § 142 zákoníku práce, neboť žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by mu ve výplatním termínu (tj. ke dni 31.3.2021, 29.4.2021 a 31.5.2021 – výplatní termín ve smyslu ust. § 141 zákoníku práce – když jiný výplatní termín žalobce ani přes poučení soud netvrdil) bránil vážný důvod dostavit se na pracoviště k převzetí mzdy. Žádný takový důvod ostatně nesdělil ani žalované, ať již v době výplatního termínu či později. 14. Z uvedených důvodů soud žalobu na úhradu mzdy zamítl (výrok I.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Tarifní hodnota je stanovena jakou součet tarifních hodnot spojených řízení (tj. řízení uvedených v odstavci 1. tohoto rozsudku pod písm. a) až d). Tedy ze součtu tarifní hodnoty řízení o určení neplatnosti výpovědi ve výši 35 000 Kč, tarifní hodnoty za řízení o náhradu mzdy při neplatném ukončení pracovního poměru ve výši 10 000 Kč (částka náhrady mzdy nebyla v řízení zjištěna), tarifní hodnoty 10 000 Kč za řízení o úhradu cestovného při práci přesčas (částka požadovaného cestovného nebyla v řízení zjištěna) a tarifní hodnoty 22 190 Kč jako předmětu řízení o náhradu mzdy, tj. celkem 77 190 Kč. Hodnota jednoho úkonu pak činí 4 220 Kč, přičemž žalovaná na své zastoupení vynaložila tři úkony právní pomoci v uvedené hodnotě (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu 11.1.2022) v celkové výši 13 560 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. Po vydání částečného rozsudku činila tarifní hodnota sporu již jen 32 190 Kč, čemuž odpovídá hodnota jednoho úkonu právní pomoci ve výši 2 420 Kč a žalované náleží náhrada za jeden úkon právní pomoci za sepis podání soudu ze dne