18 C 179/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 5. 2022 domáhal po žalovaném úhrady částky 25 200 Kč spolu s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení. Tvrdil, že na základě smluv o nájmu dopravního prostředku, které uzavřel s žalovaným jako pronajímatel, měl žalovaný v období od 15. 2. 2022 do 5. 4. 2020 v užívání vozidlo [registrační značka]. Dne 1. 3. 2022 žalovaný uhradil nájemné ve výši 15 000 Kč za období od 15. 2. 2022 do 9. 3. 2022. Žalovaný neuhradil nájemné za období od 10. 3. 2022 do 5. 4. 2022 ve výši 25 200 Kč, a to ani přes upomínání ze strany žalobce. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 4. 5. 2022, ale neuhradil ničeho. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v jejím sdělení ze dne 27. 7. 2022, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 4. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 15. 2. 2022 má soud za prokázané, že tuto uzavřel žalobce jako pronajímatel s žalovaným jako nájemcem, kdy předmětem smlouvy bylo vozidlo s [registrační značka], a to na dobu určitou od 15. 2. 2022 do 17. 2. 2022. Žalovaný se pak zavázal žalobci hradit nájemné ve výši 900 Kč za den. V případě porušení smlouvy se pak žalovaný rovněž zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč. Současně při uzavírání smlouvy měl žalovaný uhradit žalobci vratnou zálohu za nájem vozidla ve výši 5 000 Kč. 5. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 17. 2. 2022 má soud za prokázané, že tuto uzavřel žalobce jako pronajímatel s žalovaným jako nájemcem, kdy předmětem smlouvy bylo opět vozidlo s [registrační značka], a to na následující období od 17. 2. 2022 do 31. 3. 2022. Žalovaný zavázal žalobci za poskytnutí vozidla hradit nájemné ve výši 900 Kč za den. V případě porušení smlouvy se pak žalovaný rovněž zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč. Současně při uzavírání smlouvy měl žalovaný uhradit žalobci vratnou zálohu za nájem vozidla ve výši 5 000 Kč. 6. Z SMS komunikace mezi žalobcem, žalovaným a právním zástupcem žalobce, bylo zjištěno, že zástupce žalobce komunikoval s žalovaným ohledně zaplacení dlužné částky, což žalovaný nijak nerozporoval a opakovaně sliboval, že dlužnou částku uhradí střídavě na účet a střídavě v hotovosti, ještě téhož dne kdy s žalobcem, resp. jeho právním zástupcem komunikoval.. 7. Z výpisu z elektronického bankovnictví má soud za prokázané, že dne 1. 3. 2022 došla žalobci částka 15 000 Kč s poznámkou:„ Doplatek + záloha auto [celé jméno žalovaného]“. 8. Z e-mailové konverzace mezi zástupcem žalobce a žalovaným pak vyplývá, že žalovaný byl opakovaně upozorněn na dlužnou částku, dostal několik příležitostí k její dobrovolné úhradě a následně mu byla dne 4. 5. 2022 zaslána předžalobní upomínka. 9. Po právní stránce se vztah řídí zejména ustanovením § 2321 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o.z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud v rozhodnutí vycházel z předložených listin, z nichž bylo zjištěno, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byly postupně uzavřeny dvě smlouvy o nájmu dopravního prostředku. Žalobce se zavázal žalovanému přenechat k dočasnému užívání za podmínek ve smlouvě uvedených vozidlo s [registrační značka] a žalovaný se zavázala žalobci hradit nájemné ve výši 900 Kč/den. Žalovaný však nehradil nájemné řádně a včas, když neuhradil nájemné za období od 10. 3. 2022 do 5. 4. 2022, tj. v celkové výši 25 200 Kč. Žalobce pak vyzval žalovaného k úhradě dlužného nájemného před podáním žaloby, avšak žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaný proti podané žalobě nic nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné takové skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobce. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobci zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši, běžící ode dne požadovaného žalobcem. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 117,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 260 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 200 Kč, sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 320 Kč ve výši 1 537,20 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobce registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).