18 C 227/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 1 516 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný cestoval dne 23. 2. 2021 dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a. s. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), čímž uzavřel smlouvu o přepravě osob. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 byla pak pohledávka postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný však na pohledávku ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla dne 23. 2. 2021 v 6:59 hodin prostřednictvím kontrolora přepravní kontrolu žalovaného, který cestoval autobusem - linkou [číslo], tj. dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně. Při této kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz. Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 23. 2. 2021). Podle tarifu tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 16 Kč a dle Smluvních přepravních podmínek přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný měl možnost zaplatit přirážku na místě nebo v doplatkové pokladně právní předchůdkyně žalobkyně nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 600 Kč (viz. Poučení pro cestující - bod 2; Smluvní přepravní podmínky – článek XII. Přepravní kontrola, bod 2 a Tarif jízdného). 6. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, odkupu pohledávky - oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 8. 2021 a podacího lístku ze dne 16. 8. 2021, zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 7. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 6. 10. 2021 (viz Výzva k zaplacení dlužné částky a podací lístek ze dne 6. 10. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný pohledávku ani přes výzvy neuhradil, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. 8. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 9. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 10. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v tehdy platném znění, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 11. Výše přirážky ve smyslu § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. je upravena ve Smluvních přepravních podmínkách právní předchůdkyně žalobkyně, a to čl. XII. bod 2. a činí 1 500 Kč. 12. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 13. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž žalovanému vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Protože pak bylo dále v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena dle § 1879 občanského zákoníku na žalobkyni, stala se ta aktivně věcně legitimována k vymáhání dlužné částky. Žalovaný proti podané žalobě nic nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné takové skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v celkové výši 1 516 Kč, dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal vždy ode dne následujícího po splatnosti přirážky až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 300 Kč Částku 1 300 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).