18 C 295/2022-23 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se v řízení domáhal po žalované úhrady částky 37 500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná v Dohodě o uznání závazku ze dne 4.6.2020 uznala výslovně svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 37 500 Kč a zavázala se ho splácet v měsíčních splátkách po 2 500 Kč, a to pod sankcí výhody splátek. Žalovaná však neuhradila jedinou splátku, dluh se stal splatným ke dni 16.6.2020. Žalovaná svůj závazek neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z Dohody o uznání závazku ze dne 9.6.2020 uzavřené účastníky řízení má soud za prokázané, že žalovaná uznala svůj závazek vůči žalobci k úhradě částky 37 500 Kč, a to za užívání bytu v [obec], [adresa]. Uvedený závazek se zároveň zavázala splácet v měsíčních splátkách po 2 500 Kč, do každého 15.tého dne v měsíci. Pro případ prodlení žalované s úhradou byť je jediné splátky účastníci sjednali splatnost celé nesplacené dlužné částky. 5. Z tvrzení žalobce, kterému žalovaná neodporovala, má soud za osvědčené, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 9.6.2022, která jí byla odeslána 22.6.2022 (viz. Předžalobní výzva a vrácená zásilka). 6. Po právní stránce soud věc, posoudil dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud žalobě v souladu s ustanovením § 2053 o.z. v plném rozsahu vyhověl. Žalovaná uznala v Dohodě o uznání závazku svůj závazek vůči žalobci, a to co jak do důvodu vzniku (úhrada za užívání bytu) i výše (37 500 Kč) a zavázala se jí uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách. S ohledem na uznání dluhu je zde dána vyvratitelná zákonná domněnka, že dluh v uvedeném rozsahu ke dni 9.6.2020 existoval a žalovaná netvrdila a neprokazovala nic, čím by tuto domněnku vyvrátila. Protože žalovaná svůj závazek řádně neplnila, stala se celá dlužná částka splatnou dnem 15.6.2020. Soud tak přiznal rovněž požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu prodlení od 15.6.2020 do zaplacení a rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 635 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 875 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 500 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.