18 C 322/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhala úhrady částky 180 Kč s příslušenstvím a uvedla, že žalovaná dne 7. 7. 2018 a dne 9. 6. 2019 využila u žalobkyně lékařskou pohotovostní službu, kdy žalované vznikla povinnost uhradit regulační poplatek ve výši 90 Kč za každou jednotlivou návštěvu pohotovosti. Regulační poplatky za využití lékařské pohotovostní služby byly splatné vždy ke dni ošetření. Žalovaná výše uvedené dluhy písemně uznala uznáním dluhu za pohotovostní vyšetření. Dne 19. 2. 2021 byla žalované zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a do dne podání žaloby na výše uvedenou pohledávku ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Z Uznání dluhu dle ustanovení § 2010 občanského zákoníku ze dne 7. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaná uznala svým podpisem dluh vůči žalobkyni ve výši 90 Kč, splatného dne 7. 7. 2018, který jí byl vyčíslen jako regulační poplatek za poskytnutí hrazené péče, tj. pohotovostní ošetření. Žalovaná tento dluh uznala co do důvodu i výše a zavázala se ho žalobkyni uhradit. 6. Z Uznání dluhu dle ustanovení § 2010 občanského zákoníku ze dne 9. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná uznala svým podpisem dluh vůči žalobkyni ve výši 90 Kč, splatného dne 9. 6. 2019, který jí byl vyčíslen jako regulační poplatek za poskytnutí hrazené péče, tj. pohotovostní ošetření. Žalovaná tento dluh uznala co do důvodu i výše a zavázala se ho žalobkyni uhradit. 7. Žalobkyně odeslala dne 19. 2. 2020 žalované výzvu k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (viz. předžalobní výzva ze dne 19. 2. 2020 a podací arch ze dne 19. 2. 2021). Žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a do dne podání žaloby na výše uvedenou pohledávku ničeho neuhradila. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, tedy, že žalovaná uznala vůči žalobkyni dne 7. 7. 2018 a dne 9. 6. 2019 svůj dluh v celkové výši 180 Kč na základě poskytnutí pohotovostního ošetření a zavázala se ho žalobkyni uhradit. 9. Podle § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění je pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen„ pohotovostní služba“). 10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaná uznala v Uznání dluhu dle ustanovení § 2010 občanského zákoníku ze dne 7. 7. 2018 a v Uznání dluhu dle ustanovení § 2010 občanského zákoníku ze dne 9. 6. 2019 svůj závazek vůči žalobkyni, a to co jako do důvodu vzniku (pohotovostní ošetření) i výše (90 Kč za každé pohotovostní ošetření) a zavázala se jí svůj dluh uhradit. S ohledem na uznání dluhu je zde dána vyvratitelná zákonná domněnka, že dluh v uvedeném rozsahu ke dni 7. 7. 2018 a ke dni 9. 6. 2019 existoval a žalovaná netvrdila a ani neprokazovala nic, čím by tuto domněnku vyvrátila. Protože žalovaná svůj závazek řádně nesplnila, dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Soud tak žalobkyni přiznal rovněž jí požadované úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy za dobu prodlení ode dne následujícího po poskytnutí pohotovostního ošetření do zaplacení a rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 578 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 180 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).