18 C 48/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 3 060 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná cestovala dne 7. 8. 2021 tramvají - linkou [číslo], a dne 21. 8. 2021 tramvají – linkou [číslo], tj. dopravními prostředky veřejné hromadné dopravy osob provozovanými žalobkyní, čímž uzavřela v každém jednotlivém případě smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byly provedeny přepravní kontroly žalované, při kterých se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné. Žalované vznikla v každém jednotlivém případě povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaná však na pohledávku v celkové výši 3 060 Kč ničeho neuhradila. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalobkyně provedla dne 7. 8. 2021 v 12:34 hodin prostřednictvím kontrolora přepravní kontrolu žalované, která cestovala tramvají, linkou [číslo], tj. dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, provozovanou žalobkyní. Při této kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz. Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 7. 8. 2021). Z tarifu PID je zřejmé, že žalované vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaná měla možnost zaplatit přirážku na místě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 800 Kč (viz. Smluvní přepravní podmínky PID - čl. 8 odst. 4; Tarif PID a Informace pro cestující). 6. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 21. 8. 2021 soud dále zjistil, že žalovaná dne 21. 8. 2021 v 12:52 hodin cestovala tramvají - linkou [číslo], tj. dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis (viz. Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 21. 8. 2021). Podle tarifu PID tak žalované vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný měl možnost zaplatit přirážku na místě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 800 Kč (viz. Smluvní přepravní podmínky PID - čl. 8 odst. 4; Tarif PID a Informace pro cestující). 7. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 12. 10. 2021 (viz Výzva k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby ze dne 12. 10. 2021, Potvrzení o odeslání písemnosti ze dne 13. 10. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná pohledávku ani přes výzvy neuhradila, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. 8. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 9. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 10. Ustanovení § 37 odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v tehdy platném znění, stanoví podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, přepravní řády. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 11. Výše přirážky ve smyslu § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. je upravena v Tarifu pražské integrované dopravy, a to čl. XIII. bod 7. a činí 1 500 Kč. 12. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Žalobkyně provedla přepravní kontroly prostřednictvím kontrolora, při kterých se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalované vznikla v každém jednotlivém případě povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku v celkové výši 3 060 Kč, dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal vždy ode dne následujícího po splatnosti přirážky až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).