4 C 190/2021 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím spočívajícím v úroku z úvěru a úroku z prodlení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 2.2.2017 smlouvu o poskytnutí úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala ne jeho běžný účet č. [bankovní účet] poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpal a žalobkyně ke dni 31.7.2020 evidovala za žalovaným dluh ve výši 20 340,82 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku a na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 12.6.2017, na základě které byla ke dni 12.8.2017 smlouva ukončena a od 13.8.2017 byl úvěrový rámec nastaven na 0 Kč. Žalobkyně podáním ze dne 18.11.2021 vzala žalobu částečně zpět a to co do částky ve výši 4113 spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 340,82 Kč za období od 1.8.2020 do 16.11.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 14,3 % ročně z částky 20 340,82 za období od 1.8.2020 do 16.11.2021, s tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil na předmětnou pohledávku 10 000 Kč. Celková pohledávka je tvořena jistinou ve výši 16 226,95 Kč a příslušenstvím v podobě úroku ve výši 14,3 % Kč ročně z částky 16 226,95 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 226,95 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaný ve svém podání ze dne 22.2.2021 k věci uvedl, že svůj dluh ve výši 10 000 Kč nikdy nezpochybňoval a navrhl uzavření mimosoudní dohody s tím, že mu nebudou účtovány úroky z prodlení, sankce, náklady na zastoupení advokátem a soudní poplatky a ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že ho žalobkyně obesílala na nesprávnou adresu přesto, že novou adresu měla od 29.8.2016. Žalovaný soudu navrhl, že v případě, že žalobkyně nebude souhlasit s jeho návrhem na mimosoudní vyřešení věci, aby žalobu zamítl. Žalovaný ani zástupce žalobkyně se k jednání soudu dne 27.7.2022 nedostavili, jejich neúčast omluvili. Žalobkyně na jednání soudu dne 27.7.2022 uvedla, že žádá aby soud vyhověl žalobě v plném rozsahu v rámci částečného zpětvzetí žaloby, tak jak je uvedeno v podání žalobce ze dne 18. 11. 2021, když pouze konstatuje, že došlo k písařské chybě a požaduje úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně nikoli z částky 109 586,17 Kč, ale z částky 16 226,95 Kč. Zároveň žádá, aby soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení včetně dnešního jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Účastníci na základě žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru uzavřeli smlouvu o běžném účtu dne 26.6.2013 a dne 2.2.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, jejíž součástí jsou obchodní podmínky a ceník finančních operací a služeb a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč (kontokorent). Dne 1.2.2017 byla smlouva o běžném účtu nahrazena rámcovou smlouvou o poskytování platebních služeb. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a poplatky nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku a na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu zaslala žalobkyně dne 12.6.2017. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 19. 12. 2017. Žalovaný po podání žaloby uhradil na předmětnou pohledávku 10 000 Kč. Celková pohledávka je tvořena jistinou ve výši 16 226,95 Kč a příslušenstvím v podobě úroku ve výši 14,3 % Kč ročně z částky 16 226,95 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 226,95 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení. Dne 26.6.2013 byla uzavřena smlouva o elektronické správě účtu, na základě které žalovaný mohl elektronicky spravovat účty vedené u banky. Na základě protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů si žalobkyně a žalovaný upravili podmínky pro elektronickou správu účtu a to prostřednictvím autorizace jednorázového sms kódu. Úroky byly stanoveny dle sazebníku pro kontokorentní úvěry. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost prostřednictvím databáze BRKI provedené dne 1.2.2017, ze které zjistila, že v době podání žádosti žalovaný žádný úvěr neměl. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že žalovaný byl v roce 2016 zaměstnán v [název] Česká republika s příjmem 21 000 Kč. Z přehledu úroků z úvěru, přehledu úroků z prodlení, přehledu poplatků, přehledu transakcí a přehledu splácení soud zjistil veškeré pohyby učiněné na účtu žalovaného. Z přehledu pohybu na účtu za období 3. 2. 2017 až 31. 7. 2020 a z přehledu pohybu na účtu za období 26. 6. 2013 až 1. 2. 2017 soud zjistil pohyby učiněné na účtu žalovaného. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný čerpal. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal úvěr zaplatit. Smlouva však nebyla ze strany žalovaného dodržena, neboť úvěr řádně nesplácel. V důsledku tohoto jednání žalovaného došlo k jeho prodlení a žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ničeho nezaplatil. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobě tedy plně vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na příslušenství tak jak je uvedeno ve výroku I. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 055,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 018 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 226,95 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Dále za 3 úkony právní služby (vyjádření žalobkyně na výzvu soudu ze dne 17. 3. 2021 a 19. 7. 2021, částečné zpětvzetí ze dne 18. 11. 2021) částku ve výši 5 820 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 a.t., včetně paušální náhrady výdajů za 3 úkony ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 5, písm. b a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 663,20 Kč. Za jeden úkon /účast na jednání soudu dne 27. 7. 2022 paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 13 odst. 4 a.t. a náhrada nákladů za cestovné ve výši 154 Kč za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět dne 27. 7. 2022.