6 C 15/2022-19 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2021 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 4.678,03 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek za pronájem elektronického zařízení včetně smluvních pokut s tím souvisejících a za nezaplacené služby plateb třetím stranám na základě účastnické smlouvy ze dne 28. 5. 2018 [číslo] pro telefonní [číslo] účastnické smlouvy ze dne 1. 7. 2019 [číslo] pro PIV [číslo] jejichž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky žalobce a ceník tarifů a služeb. Žalobce tvrdil, že na základě uvedených smluv se zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaná se zavázala za tyto služby řádně hradit ceny vyúčtované podle všeobecných podmínek. Tomuto svému závazku však nedostála, neboť žalobci nadále dluží celkem 4.678,03 Kč, z toho částku 4.000 Kč představují smluvní pokuty a částku 678,03 cena služeb třetích stran, to vše na základě vyúčtování služeb [číslo] se splatností dne 19. 1. 2021 (smluvní pokuta – pronájem zařízení v částce 4.000 Kč), [číslo] splatné dne 27. 6. 2020 (pronájem zařízení – pevný internet ve výši 30 Kč), [číslo] splatné dne 27. 7. 2020 (pronájem zařízení – pevný internet ve výši 30 Kč, M-Platba ve výši 299,98 Kč) a [číslo] se splatností dne 27. 8. 2020 (pronájem zařízení – pevný internet ve výši 30 Kč a M-Platba ve výši 289,99 Kč). Smluvní pokuta pak byla účtována za nevrácení či poškození koncového zařízení, poskytnutého žalované na základě účastnické smlouvy [číslo] jejíž nedílnou součástí bylo smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového řízení č. IMEI [číslo], které byla žalovaná povinna žalobci vrátit nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu, což ale nesplnila. Protože svůj dluh, jak je specifikován shora, žalobci neuhradila ani na základě výzvy k úhradě, domáhal se žalobce svého nároku spolu se zákonným úrokem z prodlení, účtovaným ode dne 20. 1. 2021, tj. po splatnosti nejpozději vystavené faktury, až do zaplacení soudní cestou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a to z účastnické smlouvy ze dne 28. 5. 2018 (zákaznická smlouva [číslo]) ve spojení s nastavením služeb (telefonní [číslo]) ve spojení s kopií dokladu totožnosti žalované, ze Všeobecných obchodních podmínek žalobce včetně ceníku tarifů a služeb, z účastnické smlouvy Pevný internet do zásuvky ze dne 1. 7. 2019 (zákaznická smlouva č [číslo]) ve spojení s nastavením služeb, z obchodních podmínek a ceníku pronájmu koncových zařízení, z výpovědi účastnických smluv ze dne 12. 10. 2020, z vyúčtování služeb [číslo] [číslo] [číslo] včetně podrobných výpisů, z vyúčtování smluvní pokuty [číslo] jakož i z předžalobní upomínky ze dne 16. 9. 2021 včetně dokladu o jejím odeslání. 5. Na podkladě obsahu shora uvedených listin pak soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce jako mobilní operátor uzavřel se žalovanou dne 28. 5. 2018 účastnickou smlouvu, na jejímž základě se jí zavázal poskytovat a také poskytl za sjednaných podmínek služby elektronických komunikací a dále platební služby (kromě jiných též M-platby). Dále pak účastníci uzavřeli dne 1. 7. 2019 další účastnickou smlouvu, jíž byly sjednány služby Pevný internet do zásuvky a současně též pronájem koncového zařízení (ve formě samostatného ujednání o smlouvě o pronájmu koncového zařízení) na dobu neurčitou, dle níž se žalovaná zavázala hradit žalobci za podmínek stanovených v obchodních podmínkách nájemné dle platného ceníku spolu s případnými jednorázovými poplatky za instalaci. Za nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas si pak strany sjednaly ve smlouvě smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč. Jelikož však žalovaná nedostála svým závazkům a nehradila řádně a včas vyúčtované ceny za poskytnuté služby – nájemné ve výši 30 Kč měsíčně (včetně DPH) a platební služby (m-platba 2x 149,99 Kč ze dne 11. 7. 2020 a 289,99 Kč 2. 8. 2020) v jednotlivých zúčtovacích obdobích počínaje od 13. 5. 2020 do 12. 8. 2020, žalobce ukončil všechny smluvní vztahy založené účastnickými smlouvami se žalovanou výpovědí ze dne 12. 10. 2020, a následně jí pak dne 5. 1. 2021 vyúčtoval smluvní pokutu za nevrácení či poškození koncového zařízení ve výši 4.000 Kč v souladu s uzavřenou smlouvou o pronájmu koncového zařízení. Žalovaná nereagovala ani na následnou předžalobní výzvu k úhradě, a je tedy se splněním svých shora uvedených závazků v prodlení. 6. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Ve smyslu ustanovení § 1721 občanského zákoníku má věřitel ze závazku vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z listin založených ve spise má soud za prokázané, že účastníci spolu platně uzavřeli v celkem dvou samostatných případech účastnickou smlouvu, která není v občanském zákoníku výslovně upravena jako smluvní typ a jejímž předmětem bylo jednak poskytování specifikovaných služeb (vedle samotných služeb elektronických komunikací) a jednak pronájem koncového zařízení. Soud tedy obě tyto účastnické smlouvy posoudil jako tzv. nepojmenované smlouvy (inominátní kontrakty). Na jejich základě se žalovaná zavázala hradit žalobci sjednanou cenu za jím poskytované služby a dále řádně hradit cenu za pronájem koncového zařízení umožňujícího čerpání služeb dle ceníku s tím, že ceny za platební služby i nájemné (spolu s cenami za služby elektronických komunikací, jež však nejsou předmětem žaloby) byly žalované řádně vyúčtovány vystavenými fakturami. Přestože žalobce své závazky ze smlouvy splnil (což ani nebylo v řízení rozporováno), žalovaná mu ani přes písemné upomínky neposkytla vyúčtované peněžité protiplnění, a je tedy s úhradou jak cen za platební služby, tak i za pronájem koncového zařízení v prodlení. V důsledku tohoto porušení smluvních závazků žalobce obě smlouvy uzavřené se žalovanou vypověděl. Byl proto oprávněn požadovat vedle úhrady dlužných částek za poskytnuté platební služby též smluvní pokutu sjednanou pro případ nevrácení či poškození pronajatého koncového zařízení. Žalovaná se pak k žalobě nevyjádřila a na svou obranu proti žalobou uplatněnému nároku neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit jiná zjištění. Soud tedy shledal nárok žalobce zcela opodstatněným, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uložil tedy žalované povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 4.678,03 Kč, sestávající z neuhrazených cen za poskytnuté platební služby a vyúčtovaných a nezaplacených cen nájemného a dále ze smluvní pokuty za nevrácení či poškození koncového zařízení tak, jak jsou specifikovány shora, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, účtovaným ode dne následujícího po dni splatnosti poslední faktury, jíž byla žalované vyúčtována smluvní pokuta, tj. ode dne 20. 1. 2021 až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 10. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1.489 Kč. Tu tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) dle § 14b