9 C 125/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 870 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“, a to vozidla tovární značky Volkswagen, typ CC, [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 20 798 Kč ročně. Žalovaná sjednané pojistné řádně nehradila a pojištění zaniklo ke dni 2. 12. 2021 z důvodu výpovědi žalované. Za období 22. 11. 2021 do 2. 12. 2021 žalovaná dluží žalobkyni celkem částku ve výši 870 Kč, která představuje poměrné pojistné za uvedené období ve výši 570 Kč a poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné, s upozorněním na možný zánik pojistné smlouvy ve výši 300 Kč. Příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení žalobkyně požaduje od 3. 12. 2021 do dne podání žaloby, tj. do 11. 4. 2022 v kapitalizované výši 26 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Účastníci dne 22. 11. 2021 uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Autopojištění NAMÍRU“, a to vozidla tovární značky Volkswagen, typ CC, [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 20 798 Kč ročně (viz Pojistná smlouva [číslo] ze dne 22. 11. [číslo], Všeobecné pojistné podmínky). Žalovaná za dobu trvání pojistné smlouvy na pojistném neuhradila ničeho, přičemž předepsáno bylo žalobkyní pojistné ve výši 570 Kč (viz Inkasní bilance pojistné smlouvy). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu na pojistném ve výši 570 Kč, s tím, že ji zároveň informovala o ukončení pojistné smlouvy uplynutím dne 1. 12. 2021 z důvodu výpovědi žalované do dvou měsíců ode dne uzavření pojistné smlouvy (viz Ukončení pojistné smlouvy ze dne 29. 11. 2021). Žalovaná na výzvu nereagovala, tak žalobkyně dne 4. 1. 2022 žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 870 Kč (viz Pokus o smír ze dne 4. 1. 2022). Žalovaná nikterak nezareagovala. Za období od 22. 11. 2021 do 2. 12. 2021 žalobkyni dluží na předepsaném pojistném částku ve výši 570 Kč (viz Inkasní bilance pojistné smlouvy) a poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné ve výši 300 Kč (viz Inkasní bilance pojistné smlouvy, Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění). Žalovaná dlužné pojistné neuhradila ani na základě výzvy k úhradě ze dne 18. 03. 2022 (viz Předžalobní upomínka ze dne 18. 3. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 18. 3. 2022). Žalobkyně požaduje z dlužné částky ve výši 870 Kč úrok z prodlení od 3. 12. 2021 do 11. 4. 2022, v kapitalizované výši 26 Kč. 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné pojistné smlouvy. Podle ustanovení § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem (odst. 1 věta prvá). Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti, náleží pojistiteli pojistné až do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Podle ustanovení § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné (odst. 1). Podle ustanovení § 2782 občanského zákoníku, má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění (odst. 1). Podle ustanovení § 2783 občanského zákoníku, je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční (odst. 2 věta druhá). Podle ustanovení § 2805 občanského zákoníku může pojistitel nebo pojistník pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou do dvou měsíců ode dne uzavření smlouvy, nebo s měsíční výpovědní dobou do tří měsíců ode dne oznámení vzniku pojistné události; vypoví-li však pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k tomu. 8. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že účastnice dne 22. 11. 2021 uzavřely platně pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Autopojištění NAMÍRU“. Pojistné bylo sjednáno ve výši 20 798 Kč ročně. Žalovaná však pojistnou smlouvu vypověděla, a tak byla pojistná smlouva ukončena uplynutím dne 1. 12. 2021. Za období od 22. 11. 2021 do 2. 12. 2021 tak žalobkyni na pojistném dluží částku ve výši 570 Kč a poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná celkovou dlužnou částku ve výši 870 Kč dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné jistiny právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z celé dlužné částky od 3. 12. 2021 do podání žaloby, tj. 11. 4. 2022 v kapitalizované výši 26 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměna za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru, a ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky; dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).