11 C 72/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 1. 2023 domáhala po žalované úhrady částky 13 885 Kč spolu s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaná je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 1. 5. 2021 do 25. 11. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně, která je dle zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu, vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 13 585 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalovaná příspěvek neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání EPR, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze sdělení Městského úřadu Beroun ze dne 9. 5. 2023 vyplývá, že od 14. 12. 2016 do 28. 2. 2022 byl jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] evidována právě žalovaná, tj. žalovaná byla vlastníkem vozidla po celé období, za nějž je příspěvek požadován, tedy od 1. 5. 2021 do 25. 11. 2021. 4. Z výzvy ze dne 10. 3. 2022 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovanou k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 13 585 Kč, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo v období od 1. 5. 2021 do 25. 11. 2021, tj. po dobu 209 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, a denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč. Dále k úhradě nákladů 300 Kč za mimosoudní uplatnění nároku na úhradu příspěvku. 5. Z upomínky ze dne 15. 6. 2022 a informace o zásilce vyplývá, že žalobkyně odeslala žalované výzvu k dobrovolnému splnění její povinnosti. Naposledy byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 26. 8. 2022 (viz. předžalobní upomínka, podací arch a záznam o sledování zásilky). 6. Nestanoví-li zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), jinak, musí být povinnost mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona). 7. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno a dále i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 9. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše denní sazby a výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva je stanovena vyhláškou č. 417/2017 Sb. 10. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady podle odstavce 4 zaniká, pokud [název žalobkyně] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 11. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud v rozhodnutí vycházel z předložených listin, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem shora uvedeného vozidla a toto nemělo ve shora specifikovaném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku v roční prekluzivní lhůtě a žalovaná částka odpovídá součinu počtu dní, po něž vozidlo nebylo pojištěné (ač bylo po celé uvedené období vedeno v registru vozidel) a výše denní sazby zjištěné z § 2 vyhlášky č. 417/2017 Sb. Výše žalobkyní požadovaných nákladů spojených s mimosoudním uplatnění práva podle § 2a téže vyhlášky činí 300 Kč. Z těchto důvodů soud žalobkyní uplatněný nárok považuje v celém rozsahu za oprávněný. Protože splatnost příspěvku do garančního fondu nastala 60-tým dnem ode dne doručení výzvy k jeho úhradě (§ 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, resp. lhůta k plnění byla ze strany žalobkyně prodloužena na 60 dnů), soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády, a to vždy ode dne požadovaného žalobkyní, který zároveň následuje po dni splatnosti příspěvku, do zaplacení (výrok I.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., v trvání tří dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud důvody. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 252 Kč Částku 2 252 Kč představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále z odměny a náhrad zástupkyně žalobkyně 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).