13 C 54/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 4. 2023 domáhala omluvy žalovaného za to, že„ vytvořil videozáznam, který obsahoval fotografie, na kterých je zachycena, a tento neoprávněně šířil mezi její kolegy s úmyslem ji poškodit“ a částky 30 000 Kč jako náhradu její nemajetkové újmy. 2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí, neboť tvrzení žalobkyně nebyla pravdivá, tedy není pravdou, že by vytvořil koláž fotografií a že by tuto dále emailem šířil. Potvrdil pouze, že koláž zaslal prostřednictvím aplikace WhatsApp [příjmení] [příjmení]. 3. Při soudním jednání konaném dne 26. 7. 2023 soud žalobkyni ve smyslu § 118 a odst., odst. 3 o.s.ř. poučil a vyzval ji k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů ohledně jejího tvrzení, že byla vystavena posměškům a negativnímu jednání ze strany kolegů v důsledku toho, že se měli od žalovaného dozvědět, že žalobkyně na sociální síti Tinder umístila svůj profil, jako i to, že žalovaný byl tím, kdo fotografie šířil. 4. Podáním ze dne 6. 9. 2023 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět s odkazem na to, že se jí nepodařilo obstarat potřebné důkazy s ohledem na ukončení jejího pracovního poměru na tehdejším pracovišti. Žalobkyně zároveň navrhla, aby soud postupoval podle § 150 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný potvrdil, že video zaslal tehdejší kolegyni žalobkyni a potvrdil tak, že bez povolení šířil její podobiznu. Nadto byl žalovaný procesně zcela neaktivní. 5. Žalovaný se zpětvzetím žaloby žalobkyní souhlasil, a zároveň uvedl, že žádá náhradu vynaložených nákladů, neboť ve věci nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro postup dle § 150 o.s.ř. Uvedl, že žalobkyně byla od počátku řízení zastoupena advokátem a měla před podáním žaloby zvážit důkazní situaci. 6. Protože žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět v plném rozsahu a žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok I. usnesení). 7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zpět a z procesního hlediska tak zavinila zastavení řízení. Z tohoto důvodu má žalovaný nárok na náhradu nákladů, které mu soud přiznal ve výši 10 466,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b), d) a. t. (příprava a převzetí zastoupení včetně první porady, účast na jednání před soudem ve věci samé) a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 a. t. (souhlas se zpětvzetím žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. To vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. z částky 8 650 Kč ve výši 1 816,50 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu v celém rozsahu za souhlas se zpětvzetím žaloby, ale toliko ve výši jeho poloviny, neboť se nejednalo o vyjádření ve věci samé, ale toliko o souhlas s úkonem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soud doplňuje, že ve věci neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly postup navržený žalobkyní, tedy aby soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení. V tomto soud musel přisvědčit žalovanému, že žalobkyně se rozhodla domáhat po žalovaném náhrady nemajetkové újmy a omluvy za důkazní situace, kterou dospávala, a pouze na základě dosavadních výsledků řízení ve věci vzala žalobu zpět. Ustanovení § 150 o. s. ř. se uplatní ve výjimečných situacích a slouží toliko k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Taková situace však v této věci nenastala, byť lze žalovanému přičítat k tíži, že v předsoudní fázi řízení zůstal nečinný. Nicméně žalobkyně si musela být vědoma toho, a to i vzhledem k jejímu právnímu zastoupení od počátku řízení, že ji bude tížit důkazní břemeno stran tvrzení a prokázání, že jí byla způsobena újma právě jednáním žalovaného. Pouze s odkazem na důkazní nouzi žalobkyně, pak nelze žalovanému, jenž se bránil žalobě, odepřít náhradu nákladů řízení.