18 C 192/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 344 Kč s úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný koupil od [právnická osoba] [obec], spol. s. r. o. (dále jen jako„ prodávající“), zboží za celkovou kupní cenu ve výši 16 679 Kč, přičemž na část kupní ceny zboží čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 15 012 Kč, a to na základě smlouvy o bezúročném úvěru [číslo] ze dne 20. 7. 2022. Součástí úvěrové smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Úvěr byl čerpán žalovaným bezhotovostně tak, že žalobkyně uhradila částku rovnající se výši úvěru přímo prodávajícímu. Žalovanému bylo prodávajícím zboží předáno, čímž se stal jeho výlučným vlastníkem. Žalovaný se podpisem úvěrové smlouvy zavázal splatit poskytnutý bezúročný úvěr v 9 pravidelných měsíčních splátkách po 1 668 Kč dle splátkového kalendáře. Žalovaný však na úvěr uhradil pouze 1 splátku v částce 1 668 Kč a dále již ničeho, proto žalobkyně úvěr v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný na svůj dluh, sestávající z jistiny 13 344 Kč, ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu žalobkyně ve formě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o bezúročném úvěru [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a splátkového kalendáře, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní, prostřednictvím prodávajícího, a žalovaným byla dne 20. 7. 2022 uzavřena uvedená smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostně bezúročný úvěr ve výši 15 012 Kč, a to účelově na úhradu kupní ceny zboží, tj. lednice a pračky, kdy výše úvěru činila rozdíl celkové kupní ceny zboží a přímé platby ze strany žalovaného (16 679 Kč – 1 667 Kč). Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal uhradit v celkem 9 měsíčních splátkách po 1 668 Kč. Ze splátkového kalendáře pak vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil dne 17. 8. 2022 pouze částku ve výši 1 668 Kč. 5. Z výzvy žalobkyně ze dne 27. 12. 2022, včetně dodejek, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 27. 12. 2022 v částce 13 344 Kč, tj. neuhrazené jistiny, a že současně byl žalovaný před podáním žaloby upomenut k úhradě dlužné částky. 6. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, prostřednictvím prodávajícího, uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o bezúročném úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Na základě ní žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však úvěr nehradil řádně a včas dle podmínek o splácení, sjednaných ve smlouvě o úvěru, neboť žalobkyni uhradil pouze první splátku a dále pak již ničeho. V důsledku tohoto jednání žalovaného došlo k prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobě tedy plně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 344 Kč jako neuhrazenou jistinu úvěru. Zároveň pak soud přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení příslušenství spočívající v úroku z prodlení běžícího, a to od uplynutí 10 dne od doručení oznámení o zesplatnění ve výši stanovené v souladu se shora citovanými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., v trvání tří dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud důvody. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 344 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).