18 C 390/2022-15 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném úhrady částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení s tvrzením, že žalovanému od prosince 2019 do srpna 2021 postupně půjčila v hotovosti částku 103 000 Kč, kterou jí však žalovaný na její výzvu nevrátil. Uvedla, že nemá žádný doklad o zápůjčce, avšak, že žalovaný v rámci prošetřování jejího trestního oznámení na policii uvedl, že je pravdou, že si od ní zapůjčil částku 35 000 Kč pro svého známého. Dále uvedla, že je pravdou, že jí žalovaný dne 25.10.2021 a dne 19.2.2022 vrátil částku 5 000 Kč v každém z uvedených případů. Zbývající část zápůjčky jí žalovaný nevrátil ani na opakované výzvy, ani na základě předžalobní upomínky či svého příslibu, který dal při podání vysvětlení na policii. V řízení se tak domáhala úhrady částky 25 000 Kč (žalovaným uznaná výše zápůjčky 35 000 Kč mínus částka vrácená žalovaným 10 000 Kč). 2. Žalovaný v řízení uvedl, že dlužnou částku již žalobkyni uhradil v průběhu roku 2022. Při jednání upřesnil, že jí částku vrátil natřikrát v průběhu roku 2021 a 2022, když 2x jí měl předat prostředky v hotovosti na hlavním náměstí v [obec] a jednou, když ho žalobkyně navštívila na jeho pracovišti v nemocnici v [obec]. K předání prostředků mělo dojít vždy bez přítomnosti svědků, rovněž si předání peněz nenechal potvrdit, a to ani po té, co již obdržel předžalobní výzvu a byl podat vysvětlení na policii. 3. Z úředního záznamu o podání vysvětlení žalovaným na Policii ĆR, Obvodní oddělení policie [obec], ze dne 8.7.2022 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že si pro potřeby svého kamaráda [jméno] [příjmení] zapůjčil od žalobkyně 35 000 Kč. Na policii dále uvedl, že z této částky vrátil žalobkyni částku 5 000 Kč někde ve městě, následně částku 20 000 Kč, to již však neví kde a kdy to bylo, ale má za to, že to bylo dříve než dostal dopis od advokáta. Rovněž uvedl, že si je vědom toho, že i nadále dluží žalobkyni částku 10 000 Kč, a že je připraven jí žalobkyni uhradit. 4. Z předžalobní výzvy ze dne 4.2.2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k vrácení částky 98 000 Kč, a to do 24.2.2022. 5. Po provedeném dokazování má sodu za prokázaný skutkový stav v rozsahu tvrzení každého z účastníků učiněného ve prospěch druhé účastníka, když o průběhu a rozsahu zápůjček a jejich vrácení nesvědčí žádné listiny ani jim nebyl přítomny žádné třetí osoby. Tedy skutkový stav, dle něhož si žalovaný zapůjčil od žalobkyně částku 35 000 Kč (tvrzení žalovaného na Policii ČR), avšak z ní vrátil pouze částku 10 000 Kč (tvrzení žalobkyně v žalobě), tedy i nadále je jeho dluh vůči žalobkyni 25 000 Kč. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný si od žalobkyně zapůjčil částku 35 000 Kč, že žalovaný na svůj dluh uhradil dne 25.10.2021 částku 5 000 Kč a po předžalobní výzvě dne 19.2.2022 opět 5 000 Kč a že k vrácení dluhu byl vyzván nejpozději předžalobní výzvou ze dne 4.2.2022 zaslanou mu zástupcem žalobkyně. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný na svůj dluh uhradil jakoukoliv další částku, když sám připustil, že její úhradu si nenechával od žalobkyně potvrdit, a že u předání splátek nikdo nebyl. Soud zároveň připomíná, že dne 8.7.2022 žalovaný na policii připustil, že i nadále dluží žalobkyni částku 10 000 Kč, přesto si její tvrzenou úhradu nenechal potvrdil ani si k jejímu předání nikoho nepřizval. Žalovaný tak neprokázal, že by zápůjčku vrátil v rozsahu přesahujícím tvrzení žalobkyně a soud proto žalobě ohledně vrácení částky 25 000 Kč vyhověl. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode den následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, tj. od 25.2.2022. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 616 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 10.1.2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč.