3 C 73/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 1. 2023 domáhala po žalovaném úhrady částky 10 094 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že žalovaný je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 11. 2. 2021 do 31. 5. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně, která je dle zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu, vyzvala dne 20. 1. 2022 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 5 170 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Rovněž uvedla, že vozidlo [registrační značka] nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ani v následném období, tj. od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2021, a tak výzvou dne 31. 3. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 4 324 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný příspěvky neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Z tohoto důvodu se svého nároku domáhá soudní cestou. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze sdělení Městského úřadu Hořovice ze dne 23. 5. 2023 vyplývá, že od 25. 11. 2020 do současnosti byl vlastníkem i provozovatelem vozidla s [registrační značka] právě žalovaný, tzn., byl vlastníkem vozidla po všechna výše uvedená nepojištěná období. 4. Z výzvy ze dne 20. 1. 2022 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 5 170 Kč, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla s [registrační značka] a vozidlo nemělo v období od 11. 2. 2021 do 31. 5. 2021, tj. po dobu 110 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, a denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. 5. Z výzvy ze dne 31. 3. 2022 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 4 324 Kč, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla s [registrační značka] a vozidlo nemělo v období od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2021, tj. po dobu 92 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, a denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. 6. Z upomínek ze dne 27. 4. 2022, ze dne 8. 7. 2022 a z výzev k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 8. 2022 a ze dne 1. 9. 2022 a doručenek, resp. oznámení o sledování zásilky, vyplývá, že žalobkyně opakovaně odeslala žalovanému výzvu k dobrovolnému splnění jeho povinnosti. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobními upomínkami (viz. předžalobní výzva a podací arch ze dne 4. 10. 2022, předžalobní výzva a podací arch ze dne 27. 10. 2022). 7. Nestanoví-li zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, jinak, musí být povinnost mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona). 8. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. 9. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno a dále i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 10. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše denní sazby a výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva je stanovena vyhláškou č. 417/2017 Sb. 11. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady podle odstavce 4 zaniká, pokud [název žalobkyně] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 12. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o.z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud v rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu, že žalovaný je vlastníkem shora uvedeného vozidla a tento neměl ve shora uvedených období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvků v roční prekluzivní lhůtě a žalovaná částka v každém jednotlivém období odpovídá součinu počtu dní, po něž vozidlo nebylo pojištěno (ač bylo po celé uvedené období vedeno v registru vozidel) a výše denní sazby zjištěné z § 2 vyhlášky č. 417/2017 Sb. Výše žalobkyní požadovaných nákladů spojených s mimosoudním uplatnění práva podle § 2a téže vyhlášky činí 300 Kč v každém jednotlivém případě. Z těchto důvodů soud žalobkyní požadovaný nárok považuje v celém rozsahu za oprávněný a z tohoto důvodu mu v plném rozsahu vyhověl. Protože splatnost příspěvku do garančního fondu nastala vždy 60-tým dnem ode dne doručení výzvy k jeho úhradě (§ 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, resp. lhůta k plnění byla ze strany žalobkyně prodloužena na 60 dnů), soud přiznal žalobkyni rovněž úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády, a to vždy ode dni, který následuje po dni splatnosti každého jednotlivého příspěvku, do zaplacení (výrok I.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., v trvání tří dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud důvody. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 094 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).