6 C 38/2022-100 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 12. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 11.125 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky, poplatku za její poskytnutí, poplatků za zasílané písemné upomínky a smluvní pokuty na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 5. 2018. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, nárok jí uplatňovaný neuznal a bránil se tvrzením o plné úhradě zapůjčené částky. 3. V průběhu řízení pak soud na podkladě jím učiněných zjištění ohledně zdravotního stavu žalovaného jmenoval žalovanému svým usnesením ze dne 29. 9. 2022 pod č.j. 6 C 38/2022-74 opatrovníka pro toto řízení z řad advokátů podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a to JUDr. [jméno] [příjmení]. 4. Soudem jmenovaná opatrovnice žalovaného ve svém vyjádření k žalobě poukázala na skutečnost, že žalovaný trpí duševní poruchou nikoliv jen přechodného rázu, jež mu působí obtíže při právních jednáních, pročež jako účastník právního vztahu založeného předmětnou smlouvou o zápůjčce nedokázal dostatečně posoudit následky svého jednání, pakliže nebyl a není dle lékařské zprávy schopen ani chápat smysl a průběh soudního řízení. Žalobcem uplatňovaný nárok proto není po právu, přičemž žalovaný na zapůjčený obnos ve výši 5.000 Kč uhradil již celkem 9.375 Kč. Navrhovala proto žalobu zamítnout. 5. Žalobce následně ještě před tím, než soud ve věci samé zahájil jednání, vzal svým podáním ze dne 1. 2. 2023 žalobu v celém rozsahu zpět. Důvody pro zpětvzetí žaloby neuvedl. 6. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. 7. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobce souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil. 8. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. V daném případě pak bylo důvodem pro zastavení řízení plné zpětvzetí žaloby žalobcem, a to nikoliv pro chování žalovaného (tj. nikoli proto, že by žalovaný žalovanou pohledávku na základě podané žaloby zaplatil). Na základě uvedeného je tedy žalobce povinen nahradit žalovanému (jenž zpětvzetí žaloby ani zastavení řízení nijak nezavinil) v plné výši náklady, které mu v řízení vznikly podáním vyjádření k žalobce, a to v celkové částce 300 Kč, představované paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tedy za jeden úkon (vyjádření k žalobě) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 této vyhlášky. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci tohoto usnesení. 9. Výrok III. je pak odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož žalobce vzal podanou žalobu v plném rozsahu zpět nikoliv pro chování žalovaného (nelze tedy stanovit, že by byl s podanou žalobou úspěšný) a současně nebylo zjištěno, že by splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a dále protože k okamžiku rozhodnutí soudu o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby nebylo o nárocích státu, které mu vznikly v souvislosti se zastupováním žalovaného soudem jmenovaným opatrovníkem z řad advokátů, rozhodnuto (k danému okamžiku nebylo známo, v jaké výši náklady státu vzniknou), rozhodl soud o základu tohoto nároku a výrokem III. tohoto usnesení uložil žalobci povinnost nahradit státu tyto náklady řízení s tím, že jejich konečnou výši určí v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o.s.ř. samostatným usnesením. Podle § 151 odst. 5 o.s.ř. byla lhůta k plnění náhrady nákladů řízení stanovena až od právní moci tohoto samostatného usnesení.