19 C 41/2023-89 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že nemovitosti specifikované ve výrocích I. a tohoto rozsudku náleží do společného jmění účastníků. Žalobu odůvodnila takto. Účastníci jsou manželé. Manželství účastníků dosud trvá. Za trvání manželství účastníků došlo k uzavření dvou kupních smluv, na jejichž základě byly nemovitostmi nemovitosti označené ve výrokové části tohoto rozsudku zapsány jako výlučné vlastnictví žalovaného. V prvém případě se jedná o kupní smlouvu uzavřenou 5. 9. 2012. Druhá kupní smlouva byla uzavřena 13. 12. 2016. V první smlouvě bylo dokonce uvedeno, že kupující je ženatý a že kupovaná nemovitost bude součástí společného jmění, přesto však jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví žalovaného. Žalobkyně přesvědčena, že nemovitosti nás nabyté na základě obou smluv jsou součástí masy společného jmění manželů, neboť byly nabyty za trvání manželství a za prostředky tvořící společné jmění manželů. Žalovaný rozhodně neprokázal, že kupní cena byla financována z jeho výlučných prostředků. Pokud měl tuto skutečnost prokázat notářským zápisem, tzn. že předmětné finanční prostředky dostal darem od své matky, je ale třeba vycházet z toho, že tento notářský zápis je neurčitý a účelový.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že v případě obou uzavřených kupních smluv nabyl předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, neboť se tak stalo, za jehož výlučné prostředky, které získal darem od své matky. Skutečnost, že on kupní smlouva z roku 2012 a zmiňuje nabytí vlastnictví do společného jmění, není dle žalovaného důvodem pro takovýto zápis vlastnictví, neboť smlouvu i návrh na vklad do katastru nemovitostí podepisoval on a žalobkyně tyto dokumenty dokonce připravovala. Doplnil, že účelem notářského zápisu z roku 2021 bylo skutečně prokázat původ peněz. Jde o veřejnou listinu a v řízení zároveň bylo prokázáno, že volné prostředky v takovéto výši ani ve společném jmění účastníků nebyly.3. V řízení bylo nesporné, že účastníci řízení jsou manželé. Manželství uzavřeli 11. 12. 1982 a toto manželství stále trvá.4. Z kupní smlouvy uzavřené dne 5. 9. 2012 bylo zjištěno, že jejím předmětem byl pozemek – st. parc. č. , hodnota, a dále pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, (nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku). Ve smlouvě uzavřené s prodávajícím , jméno FO, je jako kupující uveden žalovaný, který předmětné nemovitosti kkupuje za dohodnutou kupní cenu 700 000 Kč. V článku III. této smlouvy označené „Nabytí vlastnictví“ se uvádí, že „Kupující prohlašuje, že si předmětnou nemovitost prohlédl, seznámil se s jejím stavem a jako takovou ji přebírá. Kupující je ženatý a tato nemovitost bude součástí SJM“. Podpisy na této smlouvu kupní smlouvě jsou úředně post ověřeny.5. Z kupní smlouvy uzavřené dne 9. 12. 2016 bylo zjištěno, že jejím předmětem je pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Na základě uvedené kupní smlouvy prodal předmětný pozemek prodávající , jméno FO, žalovanému za kupní cenu 300 000 Kč. Podpisy na kupní smlouvě jsou úředně ověřeny6. Dále bylo řízení prokázáno ne že na základě kupních smluv označených v předchozích dvou odstavcích bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo pro žalovaného, a to jako jeho výlučné vlastnictví, konkrétně na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .7. Dále bylo v řízení zjištěno, že dne 11. 6. 2021 byl v notářské kanceláři notářky , tituly před jménem, , jméno FO, pořízen notářský zápis sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem bylo osvědčení prohlášení paní , jméno FO, , narozené , datum, , (matky žalovaného), o právně významné skutečnosti. V notářském zápisu se uvádí, že její syn (žalovaný) hodlal zakoupit nemovitý majetek v katastrálním území , adresa, , a to pozemek parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba - tehdy rozestavěný rodinný dům, a dále pozemek parc. č. , hodnota, . Kupní cena za výše uvedené nemovité věci byla dohodnuta částkou 700 000 Kč. Protože účastnice , jméno FO, chtěla, aby uvedené nemovitosti syn zakoupil pro svou dceru, její vnučku , jméno FO, , rozenou , jméno FO, , provdanou , jméno FO, , celou finanční částku 700 000 Kč na úhradu dohodnuté kupní ceny synovi k tomuto účelu darovala. Syn v roce 2016 hodlal ještě zakoupit další nemovitý majetek v katastrálním území , adresa, , a to pozemek parc. č. , hodnota, . Kupní cena za výše uvedenou věc nemovitou byla dohodnuta částkou 300 000 Kč. Protože se jednalo o sousední pozemek k nemovitostem, které syn zakoupil pro svou dceru – vnučku pořizovatelky notářského zápisu, i tuto celou finanční částku 300 000 Kč na úhradu dohodnuté kupní ceny synovi k tomuto účelu darovala. Její syn shora citované nemovitosti zakoupil, a protože dům byl rozestavěný, žalovaná darovala synovi další finanční částku v roce 2020, a to o částku 400 000 Kč, na dostavbu domu.8. V průběhu řízení žalobkyně a doplnila svá tvrzení k pořízení jednotlivých nemovitostí. Uvedla, že o uzavření první kupní smlouvy věděla od samého počátku, neboť tuto smlouvu sama sepisovala. Sepisovala i návrh na vklad vlastnictví do katastru nemovitostí k tzn. návrh, na jehož základě měl být jako výlučný vlastník zapsán pouze žalovaný. Nepovažovala to za žádný problém, protože vycházela z toho, že je-li ve smlouvě uvedeno, že nemovitosti nabývá žalovaný do společného jmění manželů, tyto nemovitosti skutečně součástí společného jmění manželů jsou. Nepovažovala proto za problém, že jako jediný kupující je ve smlouvě uvedený žalovaný.9. Žalovaný k pořízení nemovitostí na základě smlouvy z roku 2012 uvedl, že nemovitosti se rozhodl koupit na základě opakované nabídka pana , jméno FO, , a to pro svoji dceru. Byl dohodnut se svými rodiči, že mu pomohou s úhradou kupní ceny. Žalobkyně s ním již od roku 2009 nežila ve společné domácnosti a do společného domu pouze docházela. Žalovaný celou částku 700 000 Kč na úhradu kupní ceny dostal od svých rodičů. Původně chtěl zavkladování vlastnického práva přímo na dceru. Dcera však chtěla, aby se stal podílovým spoluvlastníkem i její partner, s čímž žalovaný nesouhlasil. Nakonec se smlouva sepsala tak, že se nemovitost napsala na žalovaného. Žalovaný si přitom vůbec nevšiml toho, že se v čl. III. smlouvy uvádí, že nemovitost bude součástí společného jmění.10. K okolnostem uzavření smlouvy z roku 2016 žalobkyně doplnila, že v roce 2016 s žalovaným již několik let nežili. Nedařilo se jim dohodnout se na majetkovém vypořádání. Smlouvu z roku 2016 již nepřipravovala. Žalovaný jí pouze řekl sdělil, že přikupuje zahradu. Za jakou částku v době uzavření smluv této smlouvy již spolu neřešili, ani jakém režimu se předmětný pozemek bude nabývat. Žalobkyně si nepamatuje, zda s žalovaným hovořili o tom, z jakých peněz se kupní cena pozemku bude hradit.11. Žalovaný, doplnil svá tvrzení ke smlouvě z roku 2016 tak, že předmětný pozemek je sousedním k pozemku, který nabyl v roce 2012. V roce 2016 ne na něm objevila vývěska, že je na prodej. Kontaktoval proto majitele pana , jméno FO, , kterého znal. Protože byl pozemek malé výměry, byl za nižší cenu. Na samotném takovémto pozemku by se v té době v , adresa, stavět nedalo. S prodávajícím panem , jméno FO, se dohodli na částce 300 000 Kč a žalovaný se následně obrátil na své rodiče, zda by mu mohli půjčit peníze na tento pozemek. Matka mu nabídla, že mu 300 000 Kč na tento pozemek daruje, neboť je to je to pro jeho dceru, a také z toho důvodu, aby dům, který sestavila na pozemku od pana , jméno FO, měl i dostatečnou zahradu.12. K důvodům pořízení notářského zápisu ze dne 11. 6. 2021 žalovaný doplnil, že v tomto období zamýšlel pořídit závěť. Chtěl ve svém majetku udělal udělat pořádek. Konkrétně zamýšlel dosáhnout toho, aby v případě, že se s ním něco stane, dostal s firmu syn účastníků, starší dcera rozestavěný dům a mladší dcera dům, v němž žije žalovaný. K prokázání kupní ceny, za které byly předmětné nemovitosti nabyty předložil žalovaný výpisy změn v katastru nemovitostí, z nichž bylo zjištěno, že se proti žalovanému vedla a exekuční řízení, a to jednak exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Berouně č. j. , spisová značka, ze dne 8. 3. 2011, a kromě toho v předchozím období exekuce na základě usnesení o nařízení exekuce č. j. , číslo jednací, ze dne 3. 10. 2002. Dále předložil vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění, z nějž bylo zjištěno, že žalovaný byl s placením pojistného v období od roku 2008 až do roku 2023 prakticky neustále v minusu tzn. prakticky neustále u něj trval dluh na pojistném, přičemž v roce 2012 se tento dluh pohyboval v rozmezí 40 000 - 60 000 Kč; v období roku 2016 byl dluh nižší, a to v rozmezí ca 7 000 Kč - 25 000.13. Soud dále uzavřel, že jednotlivé prováděné důkazy byly předloženy účastníky řízení ve lhůtě pro koncentraci, a pokud byly předloženy později, jednalo se o důkazy, kterými měly být znevě