18 C 240/2025-42 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5.8. 2025 domáhala určení, že není od 23.8.2022 vlastníkem motorového vozidla tovární značky Citroën Xsara Picasso, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, . Uvedla, že dne 23.8.2022 uzavřela s žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem byl citovaný osobní automobil a žalovaný si automobil rovněž téhož dne převzal. V kupní smlouvě se žalovaný zavázal, že provede přepis automobilu v centrální evidenci vozidel, což však neučinil a automobil je stále evidovaný na žalobkyni. Dále uvedla, že její právní zájem na určení, že žalovaný je vlastníkem citovaného vozidla je dán skutečností, že jako zapsaný vlastník a provozovatel vozidla je odpovědná za některé přestupky spáchané nezjištěným řidičem vozidla. Vzhledem k tomu, že se jí nepodařilo přimět žalovaného splnit jeho závazek spočívající v přepisu vozidla, nezbývá jí k ohraně jejích zájmů nic jiného, než se obrátit na soud a domáhat se vydání konstitutivného rozhodnutí, že žalovaný je vlastníkem vozidla, neboť pouze tak se s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 114/20 může domoci změny zápisu v registru vozidel.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil ve věci jednání na den 6.11.2025. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovanému byla žaloba spolu s předvolání k jednání doručena dne 19.10.2025 (desátým dnem, kdy pro něj byla zásilka uložena na poště). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a na svoji obranu ničeho netvrdil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3. o.s.ř..4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. Dne 23.8.2022 uzavřeli žalobkyně s žalovaným písemnou kupní smlouvu. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému prodat osobní automobil tovární značky Citroën Xsara Picasso, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , za kupní cenu 28 500 Kč. Přechod vlastnického práva byl sjednán k okamžiku zaplacení kupní ceny a předání vozidla, přičemž k předání vozidla nebyla žalobkyně povinna dříve, než žalovaný uhradil celou kupní cenu vozidla. Zároveň se žalovaný v kupní smlouvě zavázal zajistit na své náklady provést změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla, když za žalovanou byl k těmto úkonům vybaven plnou mocí. (viz. kupní smlouva č. , hodnota, ze dne 23.8.2022). Automobil uhradil kupní cenu téhož dne a automobil si osobně převzal, o čemž byl pořízen Protokol o předání vozidla podepsaný oběma účastníky (viz. Příjmový pokladní doklad ze dne 23.8.2022 a Protokol o předání vozidla ke Kupní smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně žalovaného naposledy vyzvala ke splnění povinnosti přepisu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v centrálním registru vozidle dne 19.6.2024, a to předžalobní výzvou, kterou odeslanou žalovanému téhož dne (viz. předžalobní výzva a podací lístek).5. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel“), došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Podle § 10 odst. 1 zapíše obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše změnu vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel na základě žádosti nebo oznámení, jsou-li splněny podmínky podle § 6 odst. 3 písm. b), d) až f), tj. mimo jiné je podle evidenční kontroly provedené v České republice skutečný stav silničního vozidla a jeho identifikační údaje v souladu s údaji podle § 48 odst. 3 písm. a).7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu (§ 80 o. s. ř.). Z judikatury Nejvyššího soudu mj. plyne, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (viz rozsudek ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). Obdobně rozhodl i Ústavní soud ve svém nálezu pod sp.zn. Pl. ÚS 114/20, dle něhož „Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“ Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž podstatný např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla).9. V daném případě je žalobkyně jako dosavadní zapsaný vlastník vozidla – i bez toho, aby soud určil vlastnictví žalovaného k vozidlu – nepochybně oprávněna podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel (§ 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel). Proto, aby žalobkyně ovšem uspěl a došlo k zápisu žalovaného jako vlastníka, musí mj. předložit protokol o evidenční kontrole silničního vozidla. Ten však žalobkyně nemůže získat, neboť vozidlo již bylo žalovanému předáno a bez jeho součinnosti není možné jeho evidenční kontrolu provést. Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom na požadavku předložení tohoto dokladu striktně trvá (viz rozsudek ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019 – 28).10. Určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu tak má pro žalobkyni význam. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016 – 33, dovodil, že údaje registru silničních vozidel je třeba pokládat za osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) tehdy účinného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který se na ně vztahuje (bod 18 až 20 cit. rozsudku). Povinností příslušného správního orgánu jako jejich správce je, aby zpracovávané osobní údaje byly přesné: v opačném případě musí přistoupit k jejich likvidaci, tj. odstranění (§ 5 písm. a) uvedeného zákona). Změna údajů tak musí být učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není, tedy že údaje jsou nepřesné (viz body 23 a 30 cit. rozsudku). K tomuto postupu musí dojít zejména v případě, kdy je správnímu orgánu předložen určovací rozsudek soudu, podle nějž zapsaný vlastník není skutečným vlastníkem vozidla (viz body 29 a 30 cit. rozsudku). Na této povinnosti nic nemění ani skutečnost, že současně nelze zapsat nového vlastníka (jako v tomto případě, kdy tomu brání absence protokolu o evidenční kontrole) a v registru by v důsledku toho nebyl nikdo zapsán (viz body 25, 26 a 30 cit. rozsudku). Uvedené závěry se plně uplatní i v kontextu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, které obsahuje obdobné povinnosti správce (viz čl. 2 odst. 1, čl. 4 body 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 písm. d) a odst. 2).11. Lze tedy shrnout, že naléhavý právní zájem žalobce je dán. Přestože mu samotné určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu neumožní uspět se žádostí o zápis žalovaného jako jeho vlastníka, může přinejmenším dosáhnout výmazu údaje o tom, že je vlastníkem (a potažmo provozovatelem) on sám, a tím předejít nepříznivým důsledkům