16 C 148/2021-43 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 12 592 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu uzavřené dne [datum] pod [číslo]. Žalovaný dluží cenu za odebraný plyn v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného] za období od 19. 9. 2019 do 28. 4. 2020 ve výši 12 592 Kč, jejíž splatnost nastala 19. 5. 2020. Současně žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 20. 5. 2020 zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o dodávkách zemního plynu ze dne [datum], z obchodních podmínek žalobkyně včetně sazebníku, z faktury [číslo] a z předžalobní upomínky má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu pod [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat do odběrného místa na adrese [obec a číslo] zemní plyn a žalovaný se zavázal uhradit za dodaný plyn cenu dle ceníku dodavatele. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky dodávky včetně sazebníku. Za období od 19. 9. 2019 do 28. 4. 2020 žalovaný v předmětném odběrném místě odebral zemní plyn za celkovou cenu 12.592 Kč, která byla vyúčtována fakturou pod [číslo] se splatností dne 19. 5. 2020. Žalovaný ve lhůtě splatnosti částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Nárok žalobkyně na zaplacení ceny za dodávku plynu vyplývá z ustanovení § 72 odst. 2 energetického zákona (zákona č. 458/2000 Sb.), kdy se zákazník zavazuje zaplatit za dodávku plynu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že na základě platně uzavřené smlouvy žalobkyně provedla dodávku zemního plynu do sjednaného odběrného místa, přičemž žalovaný byl jako zákazník povinen zaplatit za dodávku plynu cenu stanovenou dle ceníku dodavatele. Žalovaný plyn v rozhodném období odebral, avšak cenu vyúčtovanou příslušnou fakturou se stanovením data splatnosti neuhradil. Tímto se dostal do prodlení a je povinen zaplatit nejen cenu za odebraný plyn, ale i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, kterou byla cena za dodaný plyn vyúčtována. V případě příslušenství pohledávky, tedy zákonného úroku z prodlení, posoudil soud uplatněný nárok v souladu s ustanoveními § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy v případě, že dlužník nesplní svůj dluh řádně a včas je v prodlení, a za této situace má věřitel právo na zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši, případně ve výši, kterou stanoví prováděcí předpis (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil tři úkony právní služby (předžalobní výzva, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení představují celkem 2 252 Kč. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.