8 C 49/2020-50 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 6.576 Kč na jistině a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 29.657,76 Kč. Uvedla, že mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem byla uzavřena písemná dohoda o uznání dluhu ve výši 19.875 Kč a žalovaný se zavázal uhradit dluh nejvýše do 3. 12. 2018. Žalovaný pak v hotovosti zaplatil žalobkyni částku 13.299 Kč, a to dne 21. 11. 2018 částku 2.342 Kč a dne 21. 11. 2018 částku ve výši 10.957 Kč. K úhradě zbývá dluh 6.576 Kč, k jehož úhradě žalobkyně žalovaného vyzvala písemně dne 3. 5. 2019. Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu sjednanou v dohodě o uznání dluhu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení od 4. 12. 2018 do 27. 2. 2020, celkem ve výši 29.657,76 Kč. Podáním ze dne 30. 3. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 24.693,76 Kč, (když původně požadovala 29.657,76 Kč a nově 4.964 Kč), a soud v této části ve výroku I. rozsudku žalobu částečně zastavil podle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. Žalovaný uplatněný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že co se týká částky ve výši 10.957 Kč a 2.342 Kč, tak tyto částky mu žalobkyně strhla z platu. Žalovaný uvedl, že on sám žalobkyní uváděné dlužné částky neuhradil. Uvedl, že takto jednal pouze jednatel žalobkyně pan [příjmení] a tento jednal o všem sám. Žalovaný uvedl, že dohodu o uznání dluhu neviděl a taktéž ani výplatní pásky za listopad 2018 a nic takového nepodepisoval. Uvedl, že dohodu o uznání dluhu on sám osobně nepodepsal a zpochybnil pravost tohoto dokumentu. Uvedl, že nesouhlasí s žalobou a žádný takový nárok žalobkyně neuznává. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav a má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 26. 10. 2018 uzavřena pracovní smlouva se dnem nástupu do práce 26. 10. 2018 na dobu určitou do 30. 4. 2019 (pracovní smlouva). Následně účastníci podepsali listinu nazvanou jako zrušení pracovního poměru ve zkušební době dne 12. 11. 2018 (zrušení pracovního poměru ve zkušební době). Následně se soud zabýval tvrzením žalobkyně, že mezi účastníky byla dne 16. 11. 2018 uzavřena dohoda o uznání dluhu. V textu listiny je uvedeno, že dlužník prohlašuje, že vznikl schodek za inkaso na uvedených trasách, a to ve výši 19.875 Kč, uznává tento dluh a zavazuje se ho věřiteli zaplatit do 15 dnů od podpisu této dohody. V článku II. je uvedena smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení s plněním této povinnosti. Dohoda je datována k 16. 11. 2018 a je na ní uveden podpis věřitele [právnická osoba] jednatel [jméno] [příjmení], dlužník uveden jako [celé jméno žalovaného] a dále je uveden svědek [jméno] [příjmení] bez obsaženého podpisu. Z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že v dané době byl obchodní název žalobkyně právě [právnická osoba] a jednatel byla v té době [jméno] [příjmení] (dohoda o uznání dluhu ze dne 16. 11. 2018, náhled do OR). S ohledem na vznesenou námitku žalovaným ohledně pravosti jeho podpisu na uvedené dohodě vyžádal soud od žalobkyně originál dohody o uznání dluhu ze dne 16. 11. 2018, originál pracovní smlouvy ze dne 26. 10. 2018 a originál zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 12. 11. 2018. Co se týká podpisu žalovaného na zrušení pracovního poměru ve zkušební době a pracovní smlouvě, tak dle vizuálního srovnání se jedná o podpisy shodné. Těmto podpisům pak neodpovídá podpis na dohodě o uznání dluhu, který je uveden u dlužníka – žalovaného, když tento podpis není vizuálně podobný ostatním podpisům. I ze strany soudu vznikla tedy pochybnost o pravosti podpisu na dohodě o uznání dluhu ze dne 16. 11. 2018. Žalobkyně pak byla předvolána na jednání k Okresnímu soudu v Bruntále dne 21. 1. 2021, když doručení bylo vykázáno. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ani svou nepřítomnost neomluvila. Bylo tedy jednáno v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně dosud nenavrhla soudu, nepředložila ani neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaný uznal vymáhaný dluh, a to tím, že tedy podepsal dohodu o uznání dluhu ze dne 16. 11. 2018. Pokud se žalobkyně na jednání soudu nedostavila, nemohla být poučena soudem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně tedy ponese důsledky toho, že nenavrhla a neoznačila požadované důkazy a tím neunesla břemeno důkazní a neprokázala, že skutečně došlo k uzavření předmětné dohody o uznání dluhu a že žalovaný tento dluh písemně uznal. Soud zkoumal, zda je žalovaný v této věci pasivně legitimován, tedy zda je nositelem povinnosti, které vyplývá z dohody o uznání dluhu ze dne 16. 11. 2018. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný uvedený dluh písemně uznal co do důvodu a výše, že tedy předmětnou dohodu žalovaný podepsal, dospěl soud k závěru, že žalovaný není nositelem povinnosti, o níž ve sporu šlo. Žalobkyně tedy neprokázala, že je žalovaný v této věci pasivně legitimován, když z předložených listinných důkazů žalobkyní toto nevyplývá. Za této situace soud žalobu zamítl. Co se týká dalších listinných důkazů předložených žalobkyní, a to pokladních dokladů 2x ze dne ze dne 21. 11. 2018, tak na těchto se podpis žalovaného nenachází a není takto prokázáno, že žalovaný písemně uznal žalovaný dluh co do důvodu i výše. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 5. 2019 soud vyvodil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby (předžalobní upomínka ze dne 3. 5. 2019 a 2x podací lístek). Z dalších listinných důkazů pak soud neučinil žádná skutková zjištění, když toto nebylo potřebné k rozhodnutí této věci (stvrzenky, pokladní doklady 2x ze dne 21. 11. 2018 na částku 2.342 Kč a 10.957 Kč, výplatní lístek za 2018, potvrzení určené pro Úřad práce ČR, potvrzení o zaměstnání). S ohledem na výše uvedené posoudil soud žalobu jako nedůvodnou a byla v celém rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.