16 C 108/2022-42 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 26 466,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o [anonymizována dvě slova] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [země], a žalovaným dne [datum], na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky jako úvěr do sjednaného úvěrového rámce. Pro případ, že nároku na přiznání předmětné částky z tohoto závazku nebude možné vyhovět, požadovala žalobkyně zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], z platebních informací ke dni [datum], z potvrzení o provedené platbě ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], z přehledu platebních transakcí na úvěrovém účtu za období od [datum] do [datum] a z fotokopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku, prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž žalovaný byl oprávněn ze svého úvěrového účtu čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Roční úroková sazba představovala 8,5 % měsíčně, tedy 102% ročně. Dále byl žalovaný povinen zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. RPSN činila 262,91 %. V případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně nahlédla pouze do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí. Dále byla ověřena totožnost žalovaného podle občanského průkazu. Žádné jiné osobní či majetkové poměry žalovaného nebyly prověřovány. Z předložených listinných důkazů dále vyplývá, že žalovaný za období od [datum] do [datum] celkově vyčerpal částku 66 895 Kč a celkově uhradil na tyto závazky právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni, částku 100 547 Kč. Do této částky byla zahrnuta nejen jistina úvěru, ale i poplatky, úroky a další příslušenství. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k uhrazení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a do evidence exekucí nelze považovat za splnění povinnosti věřitele stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru a žalobkyni bylo možné přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru s příslušenstvím. 10. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný fakticky vyčerpal částku 66 895 Kč a věřitelům uhradil 100 547 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalovaný zaplatil vyčerpanou jistinu úvěru a současně nelze konstatovat, že by na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.