16 C 298/2021-45 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 2 527,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na základě níž poskytl právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem v [obec a číslo], žalovanému úvěr ve výši 11 237 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 1 628,97 Kč, pojistné ve výši 81 Kč, poplatky ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 17,11 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 58,27 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že na základě žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] v [obec a číslo], žalovanému úvěr ve výši 11 237 Kč na úhradu ceny zboží, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky uhradit ve 25 měsíčních splátkách, včetně pojištění ve výši 588 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,39 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalovaného zjistila v souvislosti s prověřením jeho úvěruschopnosti informace, že žalovaný bydlí v nájmu, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnán s čistým příjmem 18 030 Kč, náklady na bydlení představují 9 000 Kč, ostatní závazky byly nulové, celkové příjmy domácnosti představovaly 33 030 Kč. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila rozhodné skutečnosti k ověření úvěruschopnosti žalovaného v tom smyslu, že byly vyhodnoceny informace získané od žalovaného a dále byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v katastru nemovitostí a v registru ARES a [příjmení]. Ve výzvě je uveden výsledek dotazů z [datum] s negativním závěrem. Žádné jiné skutečnosti uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, tedy existence pracovního poměru, délka jeho trvání, faktické výdaje a podobně, nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřovány. Žalovaný na předmětný závazek uhradil celkově 13 548 Kč. Žalobkyně tvrdila, že ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 1 628,97 Kč, pojistné ve výši 81 Kč, poplatky za vymáhání a za odeslání upomínky ve výši celkem 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 17,11 Kč. Žalobkyně rovněž kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ke dni [datum], což představovalo částku 58,27 Kč. Od [datum] požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny úvěru a dále požadovala zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval. 5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], kdy s účinností od [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) se zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a vzhledem k této skutečnosti bylo možno žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poskytnuta jako úvěr částka 11 237 Kč a žalovaný fakticky uhradil částku 13 548 Kč, tedy celou jistinu úvěru. Za této situace byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť uplatněný nárok není důvodný. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, žalovanému náhrada nákladů řízení nevznikla, tedy soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.