16 C 92/2022-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 124 680,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovaným dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 124 680,08 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do [datum] ve výši 14 074 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ke stejnému datu ve výši 28 065,70 Kč. Stejné příslušenství z dlužné jistiny úvěru požadovala žalobkyně od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne [datum], kdy s účinností od [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky bylo zasláno žalovanému písemné oznámení. 5. Žalobkyně byla usnesením soud ze dne [datum] vyzvána, aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila důkazy, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že v tomto směru je nutné obrátit se na původního věřitele, tedy [právnická osoba], neboť žalobkyně žádnými důkazy nedisponuje. Z přípisu [právnická osoba], [obec a číslo], ze dne [datum] vyplývá, že při uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] došlo pouze ke konverzi, tedy k převedení stávající kreditní karty na jiný typ, avšak se stejným limitem, přičemž v daném případě věřitel žádným způsobem neprováděl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěruschopnost byla posuzována jen v roce 2011, při uzavření původní smlouvy. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], z obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet [právnická osoba], z oznámení [právnická osoba] o úrokových sazbách, z transakční historie, z výpovědi smlouvy o kartovém účtu a z předžalobní výzvy žalobkyně má soud prokázané, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž mohl žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpat finanční prostředky do celkového úvěrového limitu ve výši 130 000 Kč Touto smlouvou zanikl předchozí závazek uzavřený v roce 2011, avšak v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy v roce 2017 nebyla úvěruschopnost žalovaného žádným způsobem ze strany věřitele prověřována. Ve smlouvě byl sjednán 12% úrok s tím, že z vyčerpaných finančních prostředků měl žalovaný uhradit vždy 3,2 % z předmětné částky a 100 % částky úroku z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, věřitel úvěr zesplatnil ke dni [datum], kdy činil dluh na jistině 124 680,08 Kč. Z doplňujícího podání žalobkyně ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný za celé období existence kreditního úvěru vyčerpal částku 1 156 270 Kč a fakticky uhradil částku 1 380 145,36 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, ovšem na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla žádným způsobem ze strany věřitele prověřena, což vyplývá z jeho vyjádření. Lze tedy konstatovat, že smlouvu lze považovat za neplatnou a žalobkyni bylo možno přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru. Ze zprávy samotné žalobkyně vyplynulo, že žalovaný za dobu existence závazku vyčerpal částku 1 156 270 Kč a fakticky uhradil částku 1 380 145,36 Kč, tedy částku vyšší, než kolik činí vyčerpaná jistina úvěru. Za této situace není nárok žalobkyně na zaplacení další částky jako jistiny úvěru důvodný a soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla úspěšná ve věci uplatněného nároku a žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval. Soud tedy žádnému z účastníků řízení náklady nepřiznal.