209 C 10/2021-107 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které byla žalované poskytnuta částka 62 000 Kč, kterou měla vrátit se 162,39% ročním úrokem v 36 měsíčních splátkách po 5 494 Kč. Žalobce dále uvedl, že podle smluvních podmínek došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 27. 12. 2020. Žalovaná dluží na jistině částku 36 256,54 Kč a na úroku do chvíle zesplatnění 9 630,90 Kč, což celkem představuje novou jistinu 45 887,44 Kč, dále smluvní pokutu 499 Kč a náhradu za náklady 800 Kč, vše celkem 47 186 Kč, a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně za každý den prodlení s úhradou jistiny, která je požadována ve výši 7 388,29 Kč. Na příslušenství žalobce požadoval 100,45% roční úrok z jistiny ve výši 36 256,54 Kč ode dne 29. 12. 2020 do zaplacení, nejdéle do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 340 Kč, a zákonný 8,25% roční úrok z prodlení z částky 47 186 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] a z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 62 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit tuto částku se 162,39% ročním efektivním úrokem v 36 splátkách po 5 454 Kč, celkem 197 784 Kč. 4. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaná byla hodnocena skórem 286, kdy skóre [číslo] je vedeno jako vyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z hodnocení klienta, výplatních lístků a pracovní smlouvy, soud zjistil, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnaná s výdělky asi 35 000 Kč měsíčně čistého, toto doložila. Dále žalobci sdělila, že nemá žádné výdaje kromě výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně a ostatních výdajů, např. na dopravu, záliby a podobně, ve výši 500 Kč měsíčně. Tyto údaje nijak nedoložila. Jiným způsobem žalobce její úvěryschopnost nezkoumal. 5. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná na splátkách zaplatila částku 139 842 Kč. 6. Při dalším hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda žalobce dostatečně a řádně posoudil úvěruschopnost žalované. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Judikatorně je dovozováno, že neplatnost v daném případě je neplatností absolutní, a to s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora a ke směrnici EU řešící práva spotřebitelů. 10. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla doklady prokazující výši příjmů. Pokud však jde o výdaje, tyto nebyly nijak objektivizovány a žalobce bez dalšího přistoupil na údaje uváděné žalovanou, které však nemohou odpovídat realitě. Pokud žalovaná uváděla náklady na bydlení 1 000 Kč měsíčně a všechny ostatní výdaje ve výši 500 Kč měsíčně, je na první pohled zřejmé, že tyto údaje nemohou být pravdivé, a pokud se s nimi žalobce spokojil, postupoval zcela zřetelně v rozporu s povinnostmi, které mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Stalo se tak navíc za situace, kdy žalovaná byla hodnocena jako klientka s vyšším rizikem, které by měl být úvěr zamítnut, nebo by jí měla být poskytnuta jen menší částka. Přesto jí byl poskytnut poměrně vysoký úvěr 62 000 Kč a splatit měla dokonce 197 784 Kč. 11. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost žalované zkoumal nedostatečně a smlouva je proto absolutně neplatná. 12. V případě neplatnosti smlouvy náleží věřiteli právo na vydání bezdůvodného obohacení, a to podle § 2991, odst. 1 občanského zákoníku. 13. Bezdůvodné obohacení by mělo spočívat v rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou. Žalované byla poskytnuta částka 62 000 Kč, vrátila však částku 139 842 Kč, žalobci proto nic nedluží a žaloba musela být zamítnuta. 14. Právo na náhradu nákladů řízení by měla mít žalovaná, a to podle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu. Protože jí žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.