216 C 5/2022-23 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 721 Kč s příslušenstvím představující náklady žalobkyně spojené s dopravou žalovaného za účelem jeho vyšetření a ošetření v [anonymizováno] záchytné stanici [anonymizováno] nemocnice v [obec] dne [datum], kde byla zjištěna u žalovaného přítomnost alkoholu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou této částky od [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní nároky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že dne [datum] byl žalovaný převezen vozidlem Policie ČR, obvodní oddělení [obec] do [anonymizováno] záchytné stanice [anonymizováno] nemocnice v [obec], přičemž k převozu bylo využito motorové vozidlo ve vlastnictví žalobkyně. V souvislosti s převozem žalovaného vznikly žalobkyni náklady ve výši 721 Kč, které byly žalovanému vyúčtovány dokladem ze dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum]. Žalovaný ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobce v souladu v souladu s ustanovením § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, kdy náklady na dopravu vyšetřované osoby do [anonymizováno] zařízení za účelem provedení odborného [anonymizováno] vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba subjektu, kterému náklady na dopravu vznikly. Dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), má věřitel při prodlení s plněním peněžitého dluhu právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 721 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení byly v daném případě tvořeny paušální náhradou ve výši 2 x 100 Kč za dva úkony, předžalobní výzva a podání žaloby, dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v návaznosti na § 14b odst. 5 vyhl. č. 120/2014 Sb., celkem 200 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek rozhodl soud dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně je ze zákona osvobozena od soudních poplatků a soud jejímu návrhu vyhověl. O lhůtě k plnění ve výroku III. rozhodl soud dle § 7 odst. 1 cit. zákona. Výše soudního poplatku vyplývá z položky 1 bod 1. písm a) sazebníku poplatků. O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.