238 C 1/2022-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13.756 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] fyzicky napadl [jméno] [příjmení], [datum narození], jakožto pojištěnce žalobkyně (dále jako„ pojištěnec žalobkyně“), v důsledku čehož žalobkyně zaplatila náklady [anonymizováno] péče ve výši 13.756 Kč a vznikla ji tím majetková škoda. 2. Žalovaný se žalobním návrhem nesouhlasí, a to ani z části. Žalovaný je názoru, že v době, kdy měla pojištěnci žalobkyně vzniknout újma na zdraví, byl žalovaný buď sám v bezvědomí anebo [anonymizováno]. Nemůže tak být tím, kdo pojištěnci žalobkyně způsobil onu újmu na zdraví, v důsledku které žalobkyně vyložila žalované náklady. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že po lehké strkanici s pojištěncem žalobkyně (žalovaný přiznává jednu ránu do obličeje) není možné, aby došlo k potřebě ošetření pojištěnce žalobkyně. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] kolem [údaj o čase] hod., po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl [anonymizováno] žalobkyně, tak, že jej jednou ranou praštil [anonymizováno] do [anonymizováno]. Za toto jednání byl žalovaný uznán vinným spácháním přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod. 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a [stát. instituce] mu za to bylo uloženo [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] o uložení napomenutí). Současně soud zjistil, že po tom, co se pojištěnec žalobkyně pohádal se svojí družkou cca kolem [údaj o čase] hod. téhož dne ([datum]), došlo k [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] ve [anonymizováno]) mezi ním a žalovaným poté, co se měl žalovaný zastat družky pojištěnce žalobkyně. Později, kolem 20:40 hod., pojištěnec žalobkyně, po předchozí slovní [anonymizována dvě slova] žalovaného, a to opakovanými údery zledovatělým dřevěným klackem (viz spis [anonymizováno] [obec] sp. zn. [spisová značka], zejména obžaloba). Pojištěnec žalobkyně, rovněž i žalovaný byli [anonymizováno]. Pojištěnci žalobkyně byla poskytnuta přednemocniční neodkladná péče, tj. jízda vozidlem [anonymizováno] záchranné služby a následná jednodenní [anonymizováno] v [anonymizováno] zařízení, kde bylo provedeno vyšetření typu [anonymizována dvě slova], včetně laboratorních vyšetření a vyšetření neurologem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nákladů léčení, a to ve výši 13.756 Kč, vynaložených k léčbě úrazu pojištěnce žalobkyně v důsledku zaviněného jednání ze strany žalovaného. V této výzvě byl současně žalovaný upozorněn, že bude nárok včetně úroku z prodlení a soudního poplatku vymáhán soudní cestou (výzva k úhradě nákladů léčení podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ze dne [datum], včetně dokladu o doručení). Konkrétní rozsah léčení a poskytnuté [anonymizováno] péče, včetně data poskytnutí péče ([anonymizováno] - [datum]), názvu provedených výkonů, včetně jejich cen, soud zjistil z vyčíslení nákladů léčebné péče ze dne [datum]. 4. Ze zjištěného skutkového stavu má soud za prokázáno, že se žalovaný zastal družky pojištěnce žalobkyně, v důsledku čehož došlo mezi ním a žalovaným k potyčce. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. V rámci tohoto řízení všichni svědci vypověděli, že se nikomu nic nestalo, všichni po strkanici odešli. 5. Skutkový stav soud posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jako„ zákon o veřejném pojištění“) a příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako„ o. s. ř.), a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř., soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [anonymizováno] čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle § 135 odst. 2 o. s. ř., jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. 6. Soud úvodem připomíná, že zdravotní péče se osobám účastným zdravotního pojištění poskytuje zásadně bezplatně a pojištěný [anonymizováno] zařízení platí pouze za ty zákonem vymezené výkony, které jsou poskytovány za plnou nebo částečnou úhradu. Za výkony zdravotní péče poskytované bez přímé finanční úhrady získává zdravotnické zařízení odpovídající úhradu od zdravotní pojišťovny, jejímž je pojištěncem a který na výdaje zdravotního pojištění přispívá platbami pojistného. Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném pojištění upravuje právo zdravotní pojišťovny požadovat od třetí osoby, která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví nebo smrt, náhradu nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení. Jde o právo na náhradu škody, vyplývající ze speciálního předpisu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdo 2079/97). Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle tohoto ustanovení je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Je třeba vycházet z toho, že povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu zdravotnickému zařízení náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události. Ustanovení § 55 zákona o veřejném pojištění, které je ve vztahu k ustanovením občanského zákoníku o náhradě škody speciální normou, zakládá zdravotní pojišťovně specifické právo požadovat náhradu škody od třetích osob za náklady vynaložené na péči hrazenou zdravotním pojištění, které vznikly v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění. 7. Soud upozorňuje, že na náhradu nákladů na zdravotní péči, které byly sice vynaloženy zdravotní pojišťovnou na péči o jejího pojištěnce, avšak nebyly zapříčiněny jednáním třetí osoby ve smyslu ustanovení § 55 zákona o veřejném pojištění, však zdravotní pojišťovna nárok nemá, neboť s takovou skutečností zákon její nárok vůči třetím osobám nespojuje. Znamená to, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce, jakožto následků jejího jednání. 8. V poměrech projednávané věci a za daného skutkového stavu je rozhodující posouzení příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů práva zdravotní pojišťovny podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, na náhradu nákladů za výkony zdravotní péče, které vynaložila na léčení jejího pojištěnce. Třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce; v rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, neodpovídá. O vztah příčinné souvislosti mezi škodou, spočívající ve vynaložených nákladech na léčení pojištěnce, a zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda následkem tohoto protiprávního jednání, tj. bez tohoto protiprávního jednání by škoda nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů práva zdravotní pojišťovny na náhradu škody podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku protiprávního jednání třetí osoby, nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Protiprávní jednání třetí osoby nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. 9. Postup při zjišťování této příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, pouze z hlediska jejích příčin, neboť příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou (jde ve své podstatě o hledání jevu, který škodu vyvolal). Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat ty příčiny a následky, které jsou důležité pro uplatněný nárok na náhradu škody. 10. Soud je podle § 135 o. s. ř. vázán rozhodnutím [stát. ins