38 C 195/2022-39 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18.652,46 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: společnost [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] na částku 15.000 Kč na dobu 14 měsíčních splátek po 1.948 Kč s úrokem ve výši 1.444 Kč, 6.750 Kč za poskytnutí úvěru, 1.378 Kč za náklady na vyhodnocení úvěru a 2.700 Kč za hotovostní inkaso (viz smlouva o úvěru). Žalobkyně předložila žádost o úvěr, ze kterého soud zjistil, že žalovaná pracovala na dohodu o pracovní činnosti, měla příjem z podnikání 8.976 Kč, příjem z nájmu 7.044 Kč, pobírala sociální dávky 1.220 Kč měsíčně a hradila bydlení částkou 4.500 Kč měsíčně, ostatní náklady 8.040 Kč měsíčně, splátky půjček 1.200 Kč a exekuce 500 Kč. Měla dvě vyživující povinnosti (žádost). Žalovaná pracovala na dohodu o pracovní činnosti uzavřené s [příjmení] [příjmení], kdy za [anonymizováno] [rok] činil [anonymizováno] [role v řízení] [částka], za prosinec [částka] a za leden [částka] (dohoda o pracovní [anonymizována tři slova]). Žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši [částka] a dětský [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] (oznámení o přiznání dávek). Dle smlouvy o nájmu činily zálohy na služby částku 5.000 Kč, [anonymizováno] o výši nájmu nebyla předložena (smlouva o nájmu). Ze systému ISAS soud zjistil, že žalovaná dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba] na částku 15.000 Kč. Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek. 4. Pokud jde o předchůdkyni žalobkyně, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 12. Žalobkyně zkoumala příjmovou stránku u žalované i stránku výdajovou. Přitom již v době, kdy žalovaná uzavírala úvěrovou smlouvu s předchůdkyní žalobkyně, měla žalovaná další úvěrový závazek, zejména však neměla dostatečný příjem, neboť byla doplácena dávkami státní sociální podpory. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované neposuzovala žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalované 15.000 Kč a žalovanou uhrazeno 5.548 Kč a zbývá ji uhradit 9.452 Kč. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějším účastníkem je žalovaná (počítáno i s příslušenstvím), které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.