38 C 236/2021-50 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 240.339,62 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] na částku 270.000 Kč, který měl splácet měsíčními splátkami po 4.084,53 Kč Touto smlouvou měly být konsolidovány úvěry žalovaného u [anonymizováno] banky (viz smlouva o úvěru). V žádosti je uvedeno, že žalovaný měl čistý měsíční příjem 14.810 Kč, celkový příjem domácnosti 30.000 Kč, příjem byl uveden jen jeden, nejsou uvedeny žádné výdaje. Úvěr byl určen na konsolidaci 3 závazků u [anonymizováno] banky (žádost). Příjem žalovaného činil za 12 měsíců průměrně 14.150 Kč (potvrzení o příjmu). Platba půjčky byla vyplacena na účet ve výši 66.268,14 Kč a z výpisu z účtu nejsou zřejmé žádné příjmy ani výdaje (viz výpis z účtu). GE [příjmení] [příjmení] pak úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k plnění do [datum] (viz výzvy a oznámení). Žalovaná uhradil žalobkyni a její předchůdkyni částku celkem 84.092,32 Kč (platební historie). 4. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, Sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 12. Žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nijak již nezkoumala stránku výdajovou. Přitom ze samotného výpisu z účtu žádné relevantní údaje o příjmu ani výdajích žalovaného nevyplývají. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když zcela pominula zkoumání výdajové stránky u žalovaného. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalovanému 270.000 Kč a žalovaným uhrazeno 84.092,32 Kč. Žalovaný tak má vrátit žalobkyni částku 185.907,68 Kč, a soud proto v rozsahu částku 54.431,94 Kč žalobu zamítl včetně úroků z úvěru a přepočetl i úroky z prodlení kapitalizované na částku 13.312,04 Kč a zamítl je tak ve výši 1.821,78 Kč. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29.183,77 Kč, přičemž tato částka představuje 50,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9.614 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 240.339,62 Kč sestávající z částky 9.300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1.872,89 Kč za 166 ujetých km v částce 1.272,89 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8,0 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40.272,89 Kč ve výši 8.457,31 Kč.