38 C 66/2022-28 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.430 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače/přijímačů, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dnem [datum]. Shora popsaným jednáním tak žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období červenec 2019 až prosinec 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali. 4. Podle § 3 odst. 2, 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlas nebo České televizi (dále jen provozovatel vysílání ze zákona) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 5. Podle § 5 odst. 1 poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače. Podle odst. 2 rozhlasový poplatek a televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Podle odst. 6 změny v základu rozhlasového nebo televizního poplatku jsou účinné od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž k těmto změnám došlo. Podle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 6. Podle § 8 odst. 1 správcem evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je provozovatel vysílání ze zákona. Podle odst. 2 poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popř. pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůtě k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 11 odst. 1 provozovatel vysílání ze zákona může smlouvou pověřit jinou osobu výkonem činností podle tohoto zákona, pokud si je provozovatel vysílání ze zákona nezajišťuje sám. Podle § 12 odst. 2 oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2-5 se považuje za splněnou, pokud před dnem účinnosti tohoto zákona byl poplatník přihlášen k evidenci podle dosavadních právních předpisů. 7. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků prostřednictvím České pošty bylo zjištěno, že se žalovaný přihlásil tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ do evidence v březnu [rok] k platbám prostřednictvím SIPO, spojovacím [číslo] televizní přijímač odhlášen nebyl. Z výzvy k úhradě dluhu [anonymizováno] doručované žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl v souladu se shora citovanými zákony písemně vyzván k úhradě dluhu na poplatcích v celkové výši 2.430 Kč, a to do 15 dnů jednorázově či sjednáním splátkového kalendáře. Současně byl poučen, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty, využije [anonymizováno] svého práva domáhat se nároku soudní cestou. 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu vzal soud za prokázané, že se žalovaný stal poplatníkem televizních poplatků přihlášením do evidence podle § 12 citovaného zákona v březnu [rok] a žalovaný neprokázal, že nastala skutečnost předvídaná podle § 6 odst. 6 citovaného zákona a tedy byl povinen platit stanovené poplatky ve smyslu tohoto zákona a taktéž neprokázal, že došlo k odhlášení z evidence ve smyslu ustanovení § 8 citovaného zákona. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze shora citovaných zákonů neplnil a zůstal dlužen na televizních poplatcích částku 2.430 Kč, a proto byl žalobkyní § 10 zákona č. 348/2005 Sb. vyzván k úhradě dluhu ve stanovené lhůtě 15 dnů. Protože žalovaný ve stanovené lhůtě a i do dne rozhodování soudu nevyhověl zcela této výzvě, soud návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl, a jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením jednotlivých měsíčních poplatků, soud podle § 1970 občanského zákoníku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit úroky z prodlení z jednotlivých plateb poplatků, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.430 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.