38 C 96/2022-16 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače/přijímačů, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dnem [datum]. Shora popsaným jednáním tak žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali. Podle § 3 odst. 2, 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlas nebo České televizi (dále jen provozovatel vysílání ze zákona) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 5 odst. 1 poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače. Podle odst. 2 rozhlasový poplatek a televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Podle odst. 6 změny v základu rozhlasového nebo televizního poplatku jsou účinné od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž k těmto změnám došlo. Podle § 6 měsíční výše televizního poplatku činila 100 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 120 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 1 správcem evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je provozovatel vysílání ze zákona. Podle odst. 2 poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popř. pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůtě k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 11 odst. 1 provozovatel vysílání ze zákona může smlouvou pověřit jinou osobu výkonem činností podle tohoto zákona, pokud si je provozovatel vysílání ze zákona nezajišťuje sám. Podle § 12 odst. 2 oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2-5 se považuje za splněnou, pokud před dnem účinnosti tohoto zákona byl poplatník přihlášen k evidenci podle dosavadních právních předpisů. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků prostřednictvím [anonymizováno] bylo zjištěno, že se žalovaná přihlásila tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ do evidence v [číslo] k platbám prostřednictvím SIPO, spojovacím [číslo] televizní přijímač odhlášen nebyl. Z výzvy k úhradě dluhu České televize doručované žalované bylo zjištěno, že žalovaná byla v souladu se shora citovanými zákony písemně vyzvána k úhradě dluhu na poplatcích v celkové výši 1.080 Kč, a to do 10 dnů jednorázově či sjednáním splátkového kalendáře. Současně byla poučena, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se nároku soudní cestou. Na základě takto zjištěného skutkového stavu vzal soud za prokázané, že se žalovaná stala poplatníkem televizních poplatků přihlášením do evidence podle § 6 citovaného zákona v [číslo] a žalovaná neprokázala, že nastala skutečnost předvídaná podle § 6 odst. 6 citovaného zákona a tedy byla povinna platit stanovené poplatky ve smyslu tohoto a v tomto řízení taktéž neprokázala, že došlo k odhlášení z evidence ve smyslu ustanovení § 8 citovaného zákona. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze shora citovaných zákonů neplnila a zůstala dlužna na televizních poplatcích částku 945 Kč, a proto byla žalobcem ve smyslu § 10 zákona č. 348/2005 Sb. vyzvána k úhradě dluhu ve stanovené lhůtě. Protože žalovaná ve stanovené lhůtě, a i do dne rozhodování soudu, nevyhověla zcela této výzvě, soud návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl, a jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením jednotlivých měsíčních poplatků za dobu od dubna do října 2021, soud podle § 1970 občanského zákoníku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit úroky z prodlení z jednotlivých plateb poplatků, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 945 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.