9 C 107/2022-64 — Okresní soud v Bruntále

1. V podané žalobě žalobce uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 11. 10. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se čerpaný úvěr zavázal splácet s 15,9% ročními úroky, poplatky a pojištěním. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto banka ukončila smlouvu a úvěr zesplatnila. Pohledávka byla na žalobce jako nového věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], žalovaný byl o postoupení informován. Žalovaný ani poté nezaplatil ničeho. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 143 728,59 Kč, poplatků ve výši 2 488 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 902,94 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 12 382,48 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Rozhodováno bylo bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin předložených žalobcem, protože soud neměl důvod pochybovat o jejich pravosti a správnosti, když oba účastníci s tímto postupem souhlasili. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že smlouvu uzavřeli [právnická osoba] jako banka a žalovaný jako klient, banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč, který měl žalovaný splatit spolu s 15,9% ročním úrokem, pojištěním a poplatky v 96 měsíčních splátkách po 3 017,50 Kč. Ve smlouvě je stanoveno právo banky prohlásit svým rozhodnutím úvěr za splatný, pokud dojde k porušení povinností ze strany klienta 5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dluh činí žalovanou částku. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že banka pro opakované porušování smluvních podmínek úvěr zesplatnila. 6. Z oznámení ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil na žalobce. Z výzvy ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek včetně upozornění na možnost soudního vymáhání. 7. Právně soud hodnotil zjištěný skutkový stav § 2395 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a podle § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 8. Závěrem soud konstatoval, že žalobce předložil dostatek důkazů k prokázání základu svého nároku, naopak žalovaný nevznesl proti žalobě žádnou námitku, kterou by se soud mohl zabývat a která by tvrzení a důkazy žalobce znevěrohodnila, zejména netvrdil ani nedoložil, že by dluh ze smlouvy zaplatil, nevznesl ale ani jiné námitky, například, že by smlouva vůbec nevznikla, že by smlouva byla z jakéhokoliv důvodu neplatná nebo že by výše dluhu měla být jiná. Proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu včetně správně požadovaného zákonného úroku z prodlení. 9. Právo na náhradu nákladů řízení přiznal soud žalobci podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady žalobce přitom spočívají v zaplaceném soudním poplatku 5 849 Kč, v odměně za zastupování v částce 3 x 6 980 Kč podle advokátního tarifu (předžalobní upomínka, převzetí zastoupení, podání žaloby), ve trojím režijním paušálu po 300 Kč podle advokátního tarifu a v 21% DPH ve výši 4 586,40 Kč, celkem činí částku 32 275,40 Kč.