14 C 76/2023-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 455 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 689,78 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, na základě čehož mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence a tuto povinnost splnil dne [datum], žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od října 2019 do června 2022, tj. za 33 měsíců v celkové částce 4 455 Kč. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, z nichž odvozuje svůj nárok. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, kterou však žalovaný ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalobkyně proto požadovala úrok z prodlení dle předpisu práva občanského, přičemž kapitalizovala tyto úroky ode dne prodlení s každou platbou poplatku do dne vyhotovení žaloby v celkové částce 689,78 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky vyplývají dle žalobkyně z Rámcové smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl tak žádné právní ani skutkové námitky. 4. Žalovaný byla v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 30. 4. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek. 5. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, z předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2022 včetně dokladu o doručení, z přehledu předpisů a plateb, z Rámcové smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, z přílohy č. 2 RD Položkový rozpočet, a z výpočtu úroků soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný se jako poplatník televizního poplatku přihlásil v květnu 2015 a dosud se neodhlásil. Předžalobní upomínkou ze dne 12..7 2022, kterou si žalovaný nevyzvedl, bylo žalovanému sděleno, že dluží na nezaplacených poplatcích 9 855 Kč a na poplatku za upomínku 64 Kč, celkem tedy 9 919 Kč. Z detailního výpisu dluhu soud dále zjistil, že žalovaný dluží poplatek (ve výši 135 Kč/měsíc) za období od února 2016 do června 2022, avšak žalobou žalobkyně uplatňuje pouze dluh za období od října 2019 do června 2022. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové částce 689,78 Kč vyplývá, že počátek úročení poplatků je vždy od 16. dne daného kalendářního měsíce a konec úročení ke dni podání žaloby, tj. k 14. 10. 2022. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, tedy o náklady na předžalobní upomínku, tvoří je náklady ve výši 64 Kč, a to na základě Rámcové smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a přílohy č. 2 RD Položkový rozpočet. 6. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, se televizní poplatek platí za zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukcí televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských radiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového a televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen televizní přijímač). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 7. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíčně výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 9. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřena lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Podle ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 11. Po provedeném dokazování a podřazení pod výše citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že žalovaný byl poplatníkem televizního poplatku a svou zákonnou povinnost si neplnil v období od října 2019 do června 2022. V souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je koncesionářský poplatek splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Provedeným dokazováním bylo dále prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce 689,78 Kč, když správně zohlednila splatnost poplatku a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou. Dále žalobkyně doložila reálné náklady spojené s uplatněním pohledávky (náklady na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky) ve výši 64 Kč, které jsou dle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky. S ohledem na výše uvedené soud proto zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 4 455 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 689,78 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč. K tomu soud uvádí, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nepovažuje za účelně vynaložené. Soud přitom vycházel z ústavních nálezů (srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 3768/14, sp. zn. III. ÚS 3092/13, sp. zn. II. ÚS 405/14), přičemž v nálezu sp. zn. I. ÚS 3768/14 Ústavní soud uvedl mimo jiné, že„ … Pokud agendu televizních poplatku Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize“. Jinak řečeno soud má v souladu se zmíněnou judikaturou za to, že žalobkyně má využívat při běžném a typovém vymáhání koncesionářského poplatku své pracovníky, a pokud tak nečiní, musí náklady na externí pracovníky využité k vymáhání nést ze svého. S ohledem na skutečnost, že právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad, určil náhradu nákladů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. jako by žalobkyně nebyla zastoupena zástupcem. Náhrada nákladů řízení se tak sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a dle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon (žaloba). K výpočtu nákladů řízení podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že paušální náhra