16 C 27/2022-97 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 11 786,52 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] uzavřené dne [datum] mezi účastníky řízení, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni podání žalobní dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 11 786,52 Kč a dále příslušenství, které bylo kapitalizováno do [datum] a stejné příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru požadovala žalobkyně od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o poskytování úvěru na sporožirovém účtu uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], z upomínky k úhradě vyčerpaného úvěru, z výzvy ze dne [datum] před podáním žaloby obsahující výpověď smlouvy o účtu a souvisejících dohod, z ceníku poplatků žalobkyně, z výpisu ze sporožirového účtu, z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání zásilky, z výpisu z účtu žalovaného za dobu čerpání úvěru, z výpisu účtu žalovaného za měsíce červen až srpen 2018 a z Všeobecných podmínek má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne [datum] smlouva o kontokorentním úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat ze svého sporožirového účtu úvěr do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být uhrazen vždy nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy bude úvěr využíván. Úroková sazba představovala 18,9 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů představovala 21,19 %. V souvislosti s uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného prověřena fakticky pouze výpisy z jeho účtu za období měsíců červen až srpen 2018, z nichž vyplynulo, že v červnu 2018 žalovaný obdržel mzdu ve výši 24 186 Kč, konečný zůstatek na účtu představoval 1 217,75 Kč. V červenci 2018 činila mzda žalovaného 20 997 Kč a konečný zůstatek na účtu představoval částku 2 005,45 Kč. V srpnu 2018, tedy v měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena, činila mzda žalovaného 16 377 Kč a konečný zůstatek na účtu představoval 16 538,46 Kč. Faktické výdaje žalovaného, jeho osobní situace, počet vyživovacích povinností a dalších skutečnosti k rodinným a finančním poměrům nebyly u žalovaného žádným způsobem prověřovány. Je zřejmé, že vyšší konečný zůstatek na účtu žalovaného v srpnu 2018 představoval vklad zřejmě ze strany žalovaného ve výši 21 057,90 Kč. Z výpisu z účtu není zřejmé, z jakého důvodu byla tato částka na účet žalovaného připsána. Žalovaný za celou existenci závazku vyčerpal částku 48 720,86 Kč a uhradil částku 38 846,03 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 5. Jelikož se jedná o spotřebitelský úvěr, musel se soud přednostně zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného platit úvěr v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že údaje z výpisu z účtu žalovaného za 3 měsíce nelze považovat za splnění povinnosti věřitele stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru a žalobkyni bylo možné přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru s příslušenstvím. 10. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný fakticky vyčerpal částku 48 720,86 Kč a věřiteli uhradil 38 846,03 Kč, rozdíl na dlužné jistině představuje částku 9 874,83 Kč, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do prodlení od [datum]. Soud provedl přepočet zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do [datum], což představuje částku 634,04 Kč Celkem tedy byla žalobkyni přiznána částka 10 508,87 Kč (9 874,83 Kč + 634,04 Kč). Do zbývající částky ve výši 3 476,57 Kč (11 786,52 + 1 396,20 + 802,72 = 13 985,44 - 10 508,87 Kč) zahrnující i kapitalizované příslušenství do [datum] byla žaloba včetně zákonného úroku z části jistiny (11 786,52 - 9 874,83 Kč = 1 911,69 Kč) a úroku z úvěru zamítnuta. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 75% uplatněného nároku, neúspěšná do 25% z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 50 % (75% - 25%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve vý