16 C 81/2022-81 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 168 276,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] se sídlem [adresa], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 318 940 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši žalované částky. Současně žalobkyně požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 15,44 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], z přehledu plateb od [datum] do [datum], z informace o zpracovávaných osobních údajích ze dne [datum], z posouzení úvěruschopnosti klienta, z výstupu z ISIR, z lustrace [anonymizováno] doklady – [stát. instituce] [země] ze dne [datum], z výpisu z účtu za období [datum] – [datum], z ceníku [právnická osoba] pro bankovní obchody účinných od [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], z [anonymizováno] obchodních podmínek [právnická osoba], z podkladů pro soudní jednání ze dne [datum], z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum], ze sledování zásilek ze strany České pošty a z předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena písemně smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 318 940 Kč. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný a splácený pravidelnými splátkami. Z poskytnutého úvěru byla částka 118 940 Kč určena na konsolidaci předchozího úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně. Použití zbývajících prostředků bylo ponecháno na úvaze žalovaného. Žalovaný byl povinen úvěr hradit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 875 Kč. Žalovaný se zavázal z poskytnutých finančních prostředků uhradit úrok ve výši 15,44 % ročně. Současně bylo sjednáno pojištění úvěru ve výši 470 Kč měsíčně. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, bylo nutné provést dokazování k tomu, zda a jakým způsobem věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru prověřil schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. V tomto směru byla žalobkyně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl prověřen v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, v databázi [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], a to s negativním výsledkem. Pokud se týká příjmů žalovaného, bylo vycházeno z údajů uvedených žalovaným, který sdělil, že jeho průměrný měsíční příjem činí 16 031 Kč, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a má vysokoškolské vzdělání na úrovni bakalář. K doložení těchto informací byl předložen pouze výpis z účtu žalovaného za měsíc červen 2015, avšak v řízení byl předložen pouze výpis z účtu žalovaného za duben 2015, z něhož vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl mínus 14 749,86 Kč, mzda představovala 22 313 Kč a konečný zůstatek představoval mínus 3 365,42 Kč. Jiné výpisy z účtů nebyly předloženy. Jelikož žalovaný při uzavření smlouvy žádné výdaje neuvedl, stanovil věřitel tyto výdaje podle svého interního ekonomického modelu ve výši 6 305 Kč, zahrnujícího statisticky stanovené životní náklady a náklady na bydlení. Rovněž bylo zjištěno, že žalovaný měl další 3 závazky u právní předchůdkyně žalobkyně, a to kontokorent s limitem 15 000 Kč a s orientační měsíční splátkou 1 250 Kč, kreditní kartu s limitem 20 000 Kč a s orientační měsíční splátkou 1 000 Kč a spotřební úvěr s měsíční splátkou 2 603 Kč, který byl v rámci nově poskytnutého úvěru konsolidován. S přihlédnutím ke stanovené splátce 5 875 Kč činilo nové splátkové zatížení žalovaného po konsolidaci 8 125 Kč. Žalobkyně konstatovala, že u žalovaného tak bylo dostatečné pokrytí splátek životních výdajů, neboť mu po odečtení těchto položek nadále zbývalo 1 601 Kč. Žalobkyně rovněž argumentovala tím, že žalovaný splácel své závazky až do března 2020 bez větších výkyvů, s občasným zpožděním splátky, a to po dobu nejméně pěti let. Pokud se týká případných exekučních srážek ze mzdy žalovaného, pak věřitel vycházel pouze z prohlášení žalovaného, že žádné exekuční srážky ze mzdy nemá. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru dne [datum] z důvodu nehrazení pravidelných splátek částku 356 158,49 Kč a po zesplatnění úvěru uhradil 47 465,83 Kč. Žalobkyně tyto platby započetla v souladu se smlouvou nejdříve na příslušenství a následně na jistinu pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 5. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda uzavřená smlouva o úvěru je platným právním jednáním, a to s přihlédnutím k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že žalovanému byla na základě smlouvy o úvěru poskytnuta finanční částka 318 940 Kč, kterou lze v souladu s ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k § 9 tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda věřitel s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení § 9 citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeb