19 C 103/2023-20 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 21. 12. 2021. Žalovaný čerpal zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč spolu s jistinou do 20. 1. 2022, přičemž neuhradil žádnou částku. Žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky za pět upomínek v celkové výši 2 500 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč od 21. 1. 2022 do 23. 2. 2023 ve výši 3 980 Kč. Uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalovaného zjištěním příjmů ve výši 33 524 Kč měsíčně, dotazem na výši výdajů, osobní stav a počet vyživovacích povinností. Žalovaný měl výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně, byl svobodný a neměl nezletilé děti. Bydlel u rodičů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Se souhlasem stran rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalovaný sjednal se žalobkyní dne 21. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč, která byla stejného dne žalovanému poskytnuta. Žalovaný byl povinen zápůjčku vrátit s poplatkem 3 250 Kč do 20. 1. 2022. Při prodlení byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, zákonný úrok z prodlení. Současně se zavázal zaplatit náklady vymáhání pohledávky, a to částku 500 Kč za písemnou upomínku k úhradě (smlouva, potvrzení o bezhotovostní platbě). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvy k úhradě dne 27. 1. 2022, 3. 2. 2022, 10. 2. 2022, 19. 2. 2022 a 6. 3. 2022 (výzvy k úhradě). Pokud se týče úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně doložila kopie mzdových listů žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] za říjen a listopad 2021 osvědčující výši průměrné mzdy žalovaného uvedené žalobkyní. Dále doložila screening z náhledu do CEE, kdy žalovaný neměl žádné exekuce v den sjednání smlouvy. Žalobkyně doložila screening zákaznické karty žalovaného, ve které žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, počet členů domácnosti 3, počet dětí 0, výdaje 10 000 Kč. 6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kdy žalovaný převzal zápůjčku ve výši 10 000 Kč (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Jednalo se o smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla povinna zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně prokázala výši průměrné mzdy žalovaného v částce cca 33 000 Kč měsíčně, dále negativní záznam z evidence exekucí. Žalobkyně doložila screening zákaznické karty žalovaného, ve které žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, počet členů domácnosti 3, počet dětí 0, výdaje 10 000 Kč. Žalovaný nijak nerozporoval žalobní tvrzení týkající se jeho poměrů. Soud má proto za to, že žalobkyně, a to i ve vztahu k výši spotřebitelského úvěru, dostačujícím způsobem splnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k zákonné povinnosti podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, poplatek za sjednání zápůjčky ve výši 3 250 Kč, náklady uplatnění pohledávky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši 3 980 Kč. 8. Podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, a to soudní poplatek ve výši 800 Kč dle pol. 2.1 písm. b) Sazebníku poplatků, odměna advokáta ve výši 300 Kč / úkon, režijní paušál 100 Kč / úkon dle § 14b odst. 1 bod 2 odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba).