38 C 115/2023-54 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.682,32 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovaným uzavřela její předchůdkyně dvě smlouvy o úvěru. Žalovaný žalobu neuznal, na svou obranu uvedl, že uhradil více než uvádí žalobkyně a má za to, že oba úvěry uhradil. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] na částku 15.000 Kč na dobu 14měsíčních splátek po 1.948 Kč s úrokem ve výši 1.444 Kč, za poskytnutí úvěru 6.750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.378 Kč a inkaso plateb 2.700 Kč s tím, že celková částka splatná úvěrovaným činila 27.272 Kč (smlouva o úvěru). V žádosti o úvěr je uveden příjem žalovaného invalidní důchod 9.686 Kč, náklady na bydlení včetně energií 2.000 Kč, náklady na dopravu a jídlo 3.410 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1.298 Kč (žádost). Dle přehledu plateb a tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na tento úvěr 19.500 Kč [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] na částku 10.000 Kč na dobu 14měsíčních splátek po 1.328 Kč s úrokem ve výši 963 Kč, za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč a inkaso plateb 1.800 Kč s tím, že celková částka splatná úvěrovaným činila 18.592 Kč (smlouva o úvěru). V žádosti o úvěr je uveden příjem žalovaného invalidní důchod 9.808 Kč, náklady na bydlení včetně energií 1.000 Kč, náklady na dopravu a jídlo 3.410 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1.948 Kč (žádost). Dle přehledu plateb a tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na tento úvěr 11.790 Kč. Pohledávky na žalobkyni přešli smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva). Žalovanému byl vyplácen invalidní důchod ve výši 9.686 Kč k datu [datum] (oznámení [anonymizováno]). Žalovaný a jeho družka [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] smlouvu o podnájmu na dva pokoje s vlastní koupelnou v budově v [obec], [ulice] ulice [adresa] za nájemné 13.380 Kč, ze smlouvy je zřejmé, že s podnájemci budou bydlet i tři nezl. děti (smlouva o podnájmu). Žalovaný uvedl, že za ubytování hradil celkem 18.000 Kč, při uzavírání smlouvy o úvěru přímo na ubytovně předkládal smlouvu o ubytování, výměr důchodu a říkal, kolik má vyživovacích povinností i to, že má exekuce. Pokud jde o předchůdkyni žalobkyně, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. Předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nezkoumala řádně stránku výdajovou, když přes svou vědomost o skutečných nákladech na bydlení a počtu vyživovacích povinností žalovaného, tyto výdaje značně podhodnotila. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalovanému 15.000 Kč a žalovaným uhrazeno 19.500 Kč a na druhou smlouvu bylo poskytnuto 10.000 Kč a uhrazeno 11.790 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Pokud jde o důkazní návrh žalovaného na předložení knížky s úhradami, soud jej s ohledem na svůj právní názor o neplatnosti smluv o úvěru z důvodu hospodárnosti jako nadbytečný zamítl. Další platby žalovaného by na výsledek sporu již neměly žádný vliv. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak v řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.