38 C 322/2022-34 — Okresní soud v Bruntále

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 3.940 Kč s příslušenstvím z titulu sjednané smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali. V projednávané věci provedl soud dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], splátkovým kalendářem, smlouvou u spolupráci, emailem, výpisem z karty žalované, výpisem z účtu žalované, výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o doručování. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne [datum]. Na základě výše uvedené smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 4.000 Kč a žalovaná se zavázala hradit zápůjčku včetně navýšení v podobě úroku šesti měsíčními splátkami á 788 Kč. V rámci smlouvy o zápůjčce byl sjednán úrok ve výši 60 % p. a. a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení. [příjmení] 3.000 Kč byla žalované na účet vyplacena dne [datum], věřiteli připadla částka 1.000 Kč za poskytnutí úvěru. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k uhrazení celého dluhu, naposledy písemnou upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná uhradila pouze první splátku 788 Kč (smlouva o zápůjčce, upomínka, potvrzení banky). Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora zjištěného soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce a žalovaná uzavřeli písemně smlouvu o zápůjčce. Dle výše uvedené smlouvy žalobce poskytl žalované finanční hotovost a žalovaná se zavázala ji vrátit konkrétním způsobem v konkrétní lhůtě. Žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu se žalobcem, když nevrátila řádně a včas žalobci peněžní prostředky. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je s ohledem na výše uvedené oprávněný. Nárok na zaplacení úroku a úroku z prodlení vyplývá přímo ze zákona, neboť se žalovaná dostala do prodlení a jeho výše byla stanovena v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši sjednané ve smlouvě o zápůjčce. Soud proto žalobě žalobce v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl ve sporu zcela úspěšný. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Dále odměna advokáta podle ustanovení § 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.000 Kč za jeden úkon právní služby, učiněny byly tři úkony, a to převzetí věci, sepis předžalobní výzvy (½ odměny dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb.), sepis žaloby, dále tři režijní paušály po 300 Kč podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení ve výši 4.400 Kč jsou podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalobce. Soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění ve výši 3.940 Kč, když soud nevydal platební rozkaz a proto soud pokračoval v řízení. Soud doměřil poplatek dle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek pouze do částky 400 Kč.