9 C 31/2023-27 — Okresní soud v Bruntále

V žalobě podané dne [datum] žalobce uvedl, že s ním žalovaný uzavřel smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše limitu. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet, a to dnem překročení. Žalovanému vznikl na účtu nepovolený debet, který nevyrovnal ani na výzvu. Žalobce proto využil svého oprávnění a ukončil smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn. Účet byl zrušen ke dni 14. 2. 2022. Účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek ve výši 11 068,45 Kč, tato pohledávka byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo [bankovní účet]. Ke dni 1. 9. 2022 žalovaný dlužil celkem 12 509,03 Kč, přičemž tato částka se skládá z jistiny ve výši 11 068,45 Kč, z kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 729,13 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 711,45 Kč. Další příslušenství představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 11,75 % p.a. z jistiny ode dne 2. 9. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny ode dne 2. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Rozhodováno bylo bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu. Soud zjistil následující skutkový stav věci: Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 25. 2. 2019 soud zjistil, že žalobce se touto smlouvou zavázal vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a poskytnout mu debetní kartu s týdenním limitem 10 000 Kč. K prokázání výše dluhu předložil žalobce výpis z účtu, k doložení výše úroku pak sazebník. Z výzev soud zjistil, že žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán. Smlouvu soud právně hodnotil podle § 2665 občanského zákoníku, podle kterého ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 občanského zákoníku pak smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně příslušenství aplikoval soud § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Protože žalobce prokázal oprávněnost svého nároku a naopak ze strany žalovaného nebyly proti žalobě vzneseny žádné námitky, na základě kterých by soud mohl dospět k závěru, že požadavek žalobce je neoprávněný, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Právo na náhradu nákladů řízení přiznal soud žalobci podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady žalobce přitom spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč, v odměně za zastupování v částce 3 x 300 Kč podle advokátního tarifu, ve trojím režijním paušálu po 100 Kč podle advokátního tarifu a v 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem činí částku 2 252 Kč.