14 C 156/2024-18 — Okresní soud v Bruntále

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 2 189 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 189 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že žalovaný využil dne , datum, přepravních služeb společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , právnická osoba, , adresa, , , adresa, , čímž se měl obohatit o 189 Kč a současně z titulu neuhrazené přirážky ve výši 2 000 Kč, kterou žalovanému vyměřila společnost , právnická osoba, . Svou aktivní legitimaci žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , na základě kterých měla právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , právnická osoba, , adresa, , , adresa, , měla převést pohledávku za žalovaným až na žalobkyni.2. Usnesením č. j. 14 C 156/2024-13 ze dne 13. 8. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení významných pro rozhodnutí věci, a to konkrétně tvrzení, kdy (kterého dne) se dostalo oznámení o postoupení pohledávky do dispoziční sféry žalovaného, a aby toto tvrzení soudu doložila (např. předložením doručenky). Na tuto výzvu žalobkyně odpověděla dne 20. 8. 2024 sdělením, ve kterém uvedla, že žalovaný byl vyrozuměn prostřednictvím předžalobní výzvy odeslané dne 5. 1. 2024. K tomu žalobkyně dodala, že předžalobní výzva byla zaslána obyčejnou poštou a u těchto zásilek není možné doložit přesný okamžik doručení žalovanému, ale žalobkyně vychází z ustanovení § 573 zákona občanského zákoníku, kdy má za to, že odeslaná zásilka došla žalovanému do jeho sféry dne 8. 1. 2024.3. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání, když soud mohl vyjít pouze z listinných důkazů a nebylo zde třeba účastníky poučovat dle § 118a o. s. ř.4. Nejprve se soud musel zaobírat aktivní legitimací žalobkyně pro podání žaloby.5. Zjištěný skutkový stav je následující: Prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , měla právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , právnická osoba, , adresa, , , adresa, , převést pohledávku za žalovaným (z titulu neuhrazené přirážky a bezdůvodného obohacení za využití přepravních služeb dne , datum, ) přes , právnická osoba, až na žalobkyni. O tomto měl být žalovaný vyrozuměn předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2024, když žalobkyně předžalobní výzvu podala poště k zaslání žalovanému, avšak nebylo prokázáno, že se tato předžalobní výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného.6. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Dle § 1882 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.8. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.9. Dle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.10. Dle § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „obč. zák.“), projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.11. Již z tohoto zjištěného skutkového stavu lze učinit právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z.12. Toto postoupení pohledávky bylo nutné oznámit žalovanému, aby byla žalobkyně aktivně legitimovaná k podání žaloby. Stejný názor zastává i Nejvyšší soud, k tomu viz jeho usnesení č. j. 20 Cdo 1911/2022-519 ze dne 14. 9. 2022, které říká, že: Notifikační povinnost postupitele vychází především z významu citovaného ustanovení, a tím je ochrana dlužníka, jehož souhlas k postoupení pohledávky není vyžadován. Ve vztahu k ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. bylo dovozováno, že dlužník do oznámení postoupení pohledávky není povinen plnit postupníkovi (může se zprostit závazku plněním postupiteli), a postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, nebo Handlar, J. in Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, výklad k ustanovení § 526). Znění ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. nedoznalo zásadnějších změn přijetím nového právního předpisu (konkrétně shora citované ustanovení § 1882 o. z.), zejména jeho význam zůstal nedotčen, dovolací soud proto neshledal důvod, proč by výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu neměla být aplikovatelná i nadále za účinnosti stávající právní úpravy.13. Pokud v daném případě žalobkyně podala poště k přepravě zásilku (předžalobní výzvu) a není prokázáno, že se zásilka dostala do dispoziční sféry žalovaného, nemohla žalobkyně jako postupník vymáhat pohledávku za žalovaným soudní cestou, tj. nemá aktivní legitimaci k podání žaloby. Již z tohoto důvodu soud musel žalobu zamítnout, bez ohledu na to, aby posuzoval žalobou uplatněné nároky. Dokazování zda žalobou uplatněný nárok je důvodný či nikoliv soud pro nadbytečnost neprováděl.14. Pro úplnost soud dodává, že samotný podací lístek/arch je jen dokladem toho, že zásilka byla předána poště k přepravě, ale nelze jím prokázat, že byla adresátovi doručena. Stejný právní závěr vyplývá třeba i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 924/2001 ze dne 24. 7. 2002.15. K podpoření výše zmíněných závěrů lze odkázat na Nejvyšší soud, který např. v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 ze dne 13. 2. 2019 mimo jiné zopakoval svou konstantní judikaturu, kdy sdělil, že: účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, z 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a z 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). Adresátu lze zpravidla doručit jakýmkoliv způsobem, kterým se hmotněprávní úkon dostane do sféry jeho dispozice, např. prostřednictvím držitele poštovní licence, pomocí každé fyzické osoby, která bude ochotna zásilku doručit, nebo osobním předáním druhé straně apod. (viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 8. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, uveřejněného pod č. 104/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 153/2008 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 464/2015, na něž v dovolání odkázal dovolatel). V případě, že jednostranný hmotněprávní úkon je doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má pak adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje-li se v místě, kde je mu doručováno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2013, sp. zn. 26 Cdo 441/2012)“ a „že ustanovení § 45 odst. 1 obč. zák. nesměřuje k reálnému doručení, jak se snad (mylně) domnívala žalovaná, nýbrž jeho účelem je – se zřetelem k teorii dojití, z níž vychází – rozdělení rizika mezi zúčastněné subjekty tak, že každý z nich odpovídá pouze za vlastní dispoziční sféru. S tím pak koresponduje též rozložení příslušných procesních břemen mezi účastníky řízení v tom smyslu, že jednající je povinen tvrdit a prokázat okolnosti svědčící o odeslání a přepravě hmotněprávního úkonu do sféry dispozice adresáta (tomuto požadavku dovolatel vyhověl již tím, že prokázal, že žalované doručoval Rozhodnutí formou doporučené zásilky s dodejkou na adresu předmětného bytu, a že dne 16. list