14 C 238/2023-24 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše z titulu neuhrazené Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdkyně posoudila dostatečně, a to na základě informací získaných od žalovaného, ověřením dokladů vyžádaných od žalovaného, a nahlédnutím do veřejných registrů.2. Na jednání konaném dne , datum, nebyli účastníci přítomní, proto se jednalo v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).3. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne , datum, sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , že žádá o osobní úvěr ve výši , částka, , je svobodný, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou, má příjem ve výši , částka, měsíčně, jeho náklady na bydlení a energie jsou ve výši , částka, měsíčně, jeho výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady jsou ve výši , částka, měsíčně. Ke svým tvrzením o příjmu měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložit výplatní lístky a pracovní smlouvu, ale tyto listiny soudu nebyly doloženy od žalobkyně (důkaz: žádost o úvěr). Právní předchůdkyně žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně následně žalovanému při podpisu písemné dohody poskytla finanční prostředky ve výši , částka, (důkaz: Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku ve výši , částka, (důkaz: transakční historie). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla svou pohledávku za žalovaným z výše uvedené dohody s účinností ke dni , datum, na žalobkyni (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek včetně Přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky).4. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit. Tato dohoda byla uzavřena poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených a dokládaných příjmů, z tvrzených výdajů, a z lustrace žalovaného v registrech. Žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku ve výši , částka, . Žalobkyně kvůli neplnění dohod žalovanému zesplatnila dluh a vyzvala ho k úhradě dlužné částky, avšak nebylo prokázáno, zda a případně kdy výzvy byly žalovanému doručeny. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla svou pohledávku za žalovaným z výše uvedené dohody s účinností ke dni , datum, na žalobkyni.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.10. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila v souladu s § 1879 občanského zákoníku svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující p