14 C 27/2024-31 — Okresní soud v Bruntále

1. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 1 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 115,02 Kč, a to z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od měsíce listopadu 2022 do měsíce června 2023.3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzvána, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaná ve stanovené nevyjádřila, přestože jí (respektive její právní zástupkyně) výzva byla doručena dne , datum, .4. Na základě provedeného dokazovaní bylo zjištěno, že žalovaná jakožto odběratelka elektřiny připojená k distribuční soustavě byla dne , datum, zařazena žalobkyní do evidence poplatníků televizního poplatku, a to z důvodu že i přes jí zaslané výzvy (zejména přes výzvu ze dne , datum, , která byla dodána žalované do její datové schránky dne , datum, ) žalobkyni neoznámila důvod pro který by neměla být zařazena do této evidence. Za období od měsíce listopadu 2022 do měsíce června 2023 žalovaná neuhradila žalobkyni na televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně, ničeho. Neučinila tak ani poté co jí byla dodána do její datové schránky dne , datum, předžalobní upomínka z téhož dne, ve které byla vyzvána k úhradě dlužné částky za televizní poplatek, a ani kdykoliv později.5. Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 3 odst. 4, § 6, § 7 odst. 2, a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterých musí evidovaný poplatník televizního poplatku žalobkyni uhradit částku ve výši 135 Kč za měsíc, kdy tento koncesionářský poplatek je splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Žalovaná jako evidovaný poplatník televizního poplatku však za výše uvedené období řádně poplatek žalobkyni nehradila, a proto je žaloba dle soudu důvodná. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce 115,02 Kč, když správně zohlednila splatnost každého dlužného poplatku, a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě v plném rozsahu. Pro úplnost soud podotýká, že co se týče výhrad žalované a vypořádání se s nimi, odkazuje soud na vyjádření žalobkyně ze dne , datum, se kterým se naprosto ztotožňuje.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč. K tomu soud uvádí, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nepovažuje za účelně vynaložené. Soud přitom vycházel z ústavních nálezů (srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 3768/14, sp. zn. III. ÚS 3092/13, sp. zn. II. ÚS 405/14), přičemž v nálezu sp. zn. I. ÚS 3768/14 Ústavní soud uvedl mimo jiné, že „… Pokud agendu televizních poplatku Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize.“. Jinak řečeno soud má v souladu se zmíněnou judikaturou za to, že žalobkyně má využívat při běžném a typovém vymáhání koncesionářského poplatku své pracovníky, a pokud tak nečiní, musí náklady na externí pracovníky využité k vymáhání nést ze svého. S ohledem na skutečnost, že právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad, určil náhradu nákladů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. jako by žalobkyně nebyla zastoupena zástupcem. Náhrada nákladů řízení se tak sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a dle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze dvou učiněných úkonů (výzva k plnění, žaloba). K výpočtu nákladů řízení podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Dále se náhrada skládá i z náhrady hotových výdajů za úkon žalobkyně po podání žaloby (vyjádření žalobkyně ze dne , datum, ) ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.7. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení v celkové výši 900 Kč, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta žalobkyně.8. Lhůta k plnění žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.